Přihlásit
logo_kadao logo_atom

titulni_obrazek
znacka

A jsme doma!

Ahoj kluci a holky, prima dny mámy a tátové, tak jsme doma! Asi zrovna perete? Možná vám váš táborník či tábornice povídá, co všechno prožil/a. Co bylo hnusné a nejhorší, ale současně super, skvělé a báječné. Protože ono musí být oboje, jinak to nejde. V poslední zprávičce jsme se rozloučili těsně před koncem tábora. Probíhaly sportovní turnaje, koupačka v potoce, zbaštil se hrnec koprovky a 14 knedlíků. Už i ti naši kluci italští nejí jen rohlíky, ale i jiné dobroty. Vlastně se dozvídáme, co všechno mnozí doma nejí a tady to je prý výborné. Vítězem soutěže obědů se staly plněné bramborové knedlíky se zelím. Vedoucí, kteří zrovna nevedli turnaje s dětmi, balili dodávku, abychom odvezli většinu, již nepotřebných, věcí  a také nakoupili klukům a holkám a všem klanům  odměny za soutěže během celého tábora. A co čert nechtěl! Plně naložené dodávka materiálem, před Kyjovice mi „klekla“! A bylo o bojovku postaráno. Navíc se spustil veliký liják, takže sedět v kabině a čekat. Po dešti vše přeložit na vlek a jezdit tam a zpět a zajistit odtah do Opavy. Také klobouk dolů, firma Malý a velký, která nám půjčuje dlouhodobě auta, okamžitě zajistila také náhradní vůz. Takže jsme se sice o něco zpozdili, ale odměňování a čtení pamětních lístků mohlo začít. No jenže…! A pak to přišlo! Temné mraky, zvednutý vítr, hromy a blesky! Rychle jsme se přemístili do šapitó a místo zapálení závěrečného ohně jsme sledovali „dechberoucí“ divadlo na obloze, s obavami, zda naše stany přežijí. Přesto odměny nalezly své majitele, tleskalo se, aplaudovalo, fotilo, no prostě závěr, jak má být, jen s divokou kulisou nad námi. Na louce opět stály kaluže vody, hlína se změnila v bláto a spektakulární bouře trvala asi 3 hodiny. Přestože mladší raději dobrovolně zalezli do stanů k vydatnému spánku, starší si nenechali svou slavnou a tradiční oddílovou chvíli vzít. Vždyť deváťáci vyráběli s Martinem fakule, aby mohli slavnostně zapálit „svůj“ oheň. Takže těsně před půlnocí vybrali z ohniště vodu a všichni jsme se dočkali. Oheň vzplál. Podruhé zazněla oddílová krásná hymna a pak se zpívalo a kdo chtěl, zpíval, jak dlouho chtěl a ještě u ohně mohl zůstat spát. Na mokré trávě zůstalo človíčků dost a oheň stále plál. Sám jsem vydržel  asi do třech rána a co bylo dál, musíte zjistit u jiných. Byl to prima tábor a je potřeba poděkovat vše, opravdu všem vedoucím (starším i začínajícím), že mají chuť svou aktivitou a dobrovolnictvím náš oddíl stále držet „v jízdě“. Především bych však chtěl poděkovat  LPemu, Stopařovi, Stoce a Berťovi za báječnou hru v zemi Jamatai, kterou dali krásně dohromady. Taky velké díky Ivce, že opět v kuchyni předvedla, co umí a když si hygiena odvezla náš jídelníček jako vzorový, „klobouček“! Ráno jsme uklidili tábor, bylo vidět, že už většina má dost! Přesto je potřeba zatleskat všem, kteří na kole zvládli i 30 kilometrovou cestu zpět do Opavy. Jste borci! Sledujte www.kadao.cz, kam vyvěsíme ještě videa a fotky a těšíme se na další KADAOrok Ahoj kluci a holky, ahoj a dobré dny do všech rodin, krásné léto všem a KADAO JEDE a po prázdninách oslaví 40. let. Čekají nás nové toulky, nové akce, možná již prázdninové a hlavně mnoho ZDARu!
znacka

Počtvrté z údolí Seziny, země Jamatai

I když teprve počtvrté, ale asi naposledy, se ozýváme ze země Jamatai. Po noci pod širým nebem, na loukách v okolí tábora, se klany probouzejí do horkého dne, kdy teploty atakují 35°C. Pijeme litry vody, šťávy, hrajeme si v potoce, ale také v nedalekém lesíku proběhla velká bojová hra. Ve stínu lesa. Po plněných, uzeným, bramborových knedlících se zelím na oběd, sedáme na kola a jedeme na koupaliště v Klimkovicích, kde lehce vydržíme až do šesté večerní a vracíme se až na večeři. Stoki s Bourákem pak pořádají večerní japonské turnaje v sumo, dekomlatu a dalších bojůvkách, Sice se zpožděním, ale pořád v limitu, zalézáme do spacáků.  Někteří chtějí plnit bobříka odvahy, přenocováním v lese, ale nakonec se jdou raději vyspat do stanu. A dobře udělali! Opět přišla bouře a hromy a blesky. Vše jsme nad ránem zavírali, utahovali a upevňovali před deštěm. Sice nás to lízlo, alůe ne zase tak moc! Nyní, když píšu tyto řádky, pořádá v šapito Ema s Pepinou pravý japonský kvízový večer a je docela příjemně, tedy oproti celému dni, kdy bylo opět horko. Přesto jsme hráli závěrečné hry, jak soutěže klanů, tak soutěže jednotlivců. Když jsem u soutěže jednotlivců, je potřeba podotknout, že Robert, řečený Berťa a Stoka, vymysleli báječnou hru, kde mocní vládci Rajina Fujin se prohánějí po ostrovech a je potřeba stavět chrámy a dobře stavět východy z nich. Robert také po celý tábor klukům a holkám pomáhá se stavbami a současně radí, jak dobře postavit, aby vše, co nejlépe sedlo. Vleká pochvala. Vůbec se hra jednotlivců prolíná s hrou klanů, takže je o zábavu každý den dobře postaráno. „Klouboček“ všem, kteří obě motivace přivedli na svět! Takže na závěr se běhalo, lepilo, skládalo a jak to dopadlo, se dozvíme zítra. A taky se čachtalo v potoce a snědla se pěkná hromada zapékaných těstovin, tvarohových koláčů, makových hřebenů a slunečnicových kostek s rajčaty a 3 hlávky zelí. A taky vím, že v čase kvízového večera, se chystá také závěrečná scénka naši japonské hry. Slyšel jsem, že někdo umře, ale to bývá i v dobrých hrách. Jak to tak vypadá, brzy se spát nepůjde, ale před námi je již poslední hrací den, pátek. Již nebude hrací, s japonskou motivací, ale normální sportovní a oddílový. Zahrajeme si lacros a jiné netradiční sporty, zbaštíme knedlíky s koprovkou a den zakončíme odměňováním, scénkami, zpíváním a hudbou u ohně. Ale to teprve bude! P.S: Mrkněte na další video!
znacka

V zemi Jamatai to stále žije

Už je to tak dávno, co jsme neposlali ani řádek. Je toho však tolik, že nestíháme psát. Vlastně máme i jiné psací povinnosti, neboť chystáme příspěvek do časopisu KČT Turista, Taky hracích věcí je moc a taky v kuchyni se toho děje hodně, a protože Helenka odjela na plánovanou operaci, střídáme se v její roli. Takže Heli srůstej, my = nové Helenky, to za tebe zmákneme! Než jste v sobotu přijeli na oslavu nového roku, děla se spousta aktivit. Především bylo ve čtvrtek veselo v ostravské ZOO, kam jsme odjeli dvěma autobusy a všichni v japonských kostýmech. To bylo veselo, nejen u klecí a výběhů, ale také u bufíků a při hře, kterou jsme v zoologické hráli. Na večeři jsme měli skvělé mexické fazole, po kterých jsme se zasmáli u japonského večera, plného Pokémonů, vodních, hmyzích, kamenných a mnoha dalších. V malých, krátkých, ale vtipných soutěžích, které vedl Hoki s Mončou si zasoutěžili zástupci všech klanů. V noci jsme vzali lampióny i ty vyrobené a šli k rybníčku před táborem vyvolat japonské bohy, kteří nám zmizeli v oparu a seslali pro našeho nového císaře dary. Po páteční snídani proběhla audience u císaře, učíme se japonské písmo, tvoříme chrámy pro sošky a také se chystá čajovna. Každý den doprovází různé worshopy, které jsou dobrovolné. Stříhá se, řeže se, hraje se, kreslí se, vyrábí se, masíruje se a od příjezdu Stokiho se také chodí s kajaky na rybník. Páteční oběd, dýňový krém se semínky, brambor a rybí filé v těstíčku a broskvový kompot, byl dokonalý a jako mnohé jiné dostal obrovské množství jedniček. Vůbec jsem zvědav, který oběd letos vyhraje bodování? Večer se nacvičuje japonské divadlo a klany vystupují se svými scénkami a konečně se jde spát normálně s večerkou. Musíme se totiž připravit na sobotní příjezd, Vás, Evropanů. To se nám však moc nepovedlo, protože hned v první hře jsme dostali neštovice a taky jsme zkusili posílat poštu, protože i to je pro Japonce dovoz z Evropy. Převážejí se různé zásilky, ale různými způsoby. Třeba tak, že se jeden člen klanu nesmí dotýkat země. Nebo se celý klan musí držet za ruce a samozřejmě na rychlost a pak byly na řadě boloňské špagety a Vy. Především moc děkujeme, že jste nejeli na tábor autem, vyhnuli jsme se tak problémům s okolními sousedy, až na jeden incident. Japonský nový rok byl ve znamení 21 více či méně zajímavých drobných soutěží nebo zastávek s karaoke, bubble tea nebo kávou, prakem, slackline, jugger meči, suši a wasabi, věžemi z matic, skládanými japonskými hůlkami  a mnoha dalšími drobnostmi  zajímavostmi. Každý vedoucí měl něco, aby Evropani s foťáky, po vzoru Japonců, mohli získávat nálepky na ně. A těch dobrot! Díky za ně! Postupně jsme je klukům a holkám dávali ke svačině či jen tak, navíc a s rozumem. Prográmek u ohně byl milý a jiný než vloni. Tatínkům díky za jejich komický příspěvek u ohně, mamce Verči za písničky a doprovod a všem za milou atmosféru, u ohně, kde jsme ještě hráli a zpívali až do pozdních nočních hodin. Tedy až po ohňostroji a zjevení draka. V neděli umřel starý japonský císař, který k vám promluvil a po jeho řeči a ohňostroji se nám všem zjevil drak. V neděli večer jsme rakev s jeho tělem přenesli na jamataiskou hranici a jeho tělo slavnostně spálili. Jeho popel jsme pak dali do urny, kterou jsme druhého dne vynesli na rozhlednu na Velkém Javorníku, kam jsme vystoupili ze sedla Pindula, a před zraky obyvatelů země Jamatai na vrcholu rozhledny, jsme vysypali popel po celé zemi, nejen po Jamatai, ale ve skutečnosti po našich Beskydech. Dokonce, protože je v pondělí hospůdka na Javorníku zavřená, nám majitelé otevřeli bufetové okénko a mohli jsme si posedět a koupit občerstvení, za moc děkujeme. Po 10 kilometrech jsme došli ke skokanskému areálu Jiřího Rašky a odtud nás autobusy převezli do aquaparku v Olešné, protože počasí nepřálo venkovnímu koupališti ve Frenštátu pod Radhoštěm, kam jsme měli jít. Přestože jsme přišli všichni utahaní po celém dni, spráskli jsme celý hrnec zeleninové polévky a ještě větší hrnec guláše s chlebem. Protože po celodenním výletě bývají všechny děti, nejen ty japonské, unavené, už se nehrály žádné hry, ale promítli jsme si na táborové jídelně pohádku o japonských bozích a princezně a kdo chtěl mohl spát pod širákem přímo v kině, čehož mnoho kluků a holek využilo. Takže když jsme s Jesusem odjížděli úterním ránem pro čerstvé pečivo, ale s bedýnkami jsme překračovali ležící, spící, kteří spokojeni chrupali, a začínal nový krásný slunečný den. Úterý bylo ve znamení sportů a turnajů mezi klany. Hrálo se freesbee, japonská, kdysi indiánská košíková a oblíbený bojovný jugger. Bylo sice hodně teplo, ale s pomocí několika sudů pitné vody, mnoha minerálek, studeného nebo vlažného čaje a čachtání v potoce se vše perfektně dohrálo a všichni hráči byli na večerním nástupu pochváleni za bojovnost. V kuchyni se během odbýval jiný zápas, neboť se bojovalo s 16 kily brambor, 11 kilogramy mletého masa, z kterých nakonec vzniklo 200 karbanátků, které zmizely do posledního. Ovšem jedničku dostaly nejen karbanátky, ale také fantastická kulajda a za své vzaly také další „vaše“ melouny a snědly se i všechny bábovky, které jste přivezli. Tečku na závěr udělaly dva hrnce špaget. Zkrátka byl to vydařený den, který zdaleka nekončí. Neboť zatímco píšu tyto řádky, kolem mne slyším vzrušené hlasy vedoucích, kteří domlouvají poslední pravidla večerní bojové hry. Spaní venku jste sice mnozí narušili odvozem karimatek a také táborových triček, ale nějak si poradíme. Pokud jsem zrovna u této věci, prosím maminky, aby přežily14 dnů špíny a nepořádku a přehlédly mnohé naše nedokonalosti, stan není obývák a není potřeba uklízet a odvážet něco předem. Taky pro příště prosíme, nenoste svým dětem neúměrné množství sladkostí, které pak cpou bez ohledu na své příští nevolnosti. Toliko mrzutosti a od teď samá pozitiva. Takže nás čeká noc venku v lese na louce, každý klan sám se svou vlajkou, kterou se snaží klany ubránit a jiným klanům ukrást.  Právě kolem mne prošli s karimatkami a spacáky další klany a já končím dnešní zápis. Je pozdě a za chvíli začne boj. Takže moc prosím, omluvte chyby v textu, neboť nemám korektora a vše sepisuji opožděně a ve spěchu. Posílám pozdravy do všech rodin. Držte nám palce, ať přežijeme vedra, Když jsme ale přežili deště, myslím, že přežijeme v pohod i vedra. Takže dobrou noc nebo dobré ráno a hlavně ZDAR nám všem!                                                                                                                                                                               Tom P.S: Přibylo video, mrkněte!    
znacka

Podruhé ze země Jamatai

Úterní den zahájila hádka mezi dvěma sestrami - bohyní slunce Amaterasu a bohyní měsíce Cukujomi. Cukujomi vyhodila Amaterasu pryč z tábora, avšak si neuvědomila, že to bude znamenat to, že přestane svítit slunce a nastane doba temna. Ta vypadala tak, že všichni starší v klanech si museli zavázat oči a následující čtyři hodiny strávili poslepu a museli se spolehnout pouze na dopomoc svých mladších kolegů. A tak se mohly hrát jen hry, u kterých není zrak důležitý, naopak si děti tříbily jiné smysly – hmat, čich a chuť. Obzvláště aktivity na chuť se dětem pozdávaly, jelikož mohly vyzkoušet 9 druhů ovoce a přemýšlet nad tím, co ochutnávají. Na oběd bylo jedno z nejoblíbenějších táborových jídel a to knedlík s kuřetem na paprice, po kterém se jenom zaprášilo. Zejména ti, kteří měli v plánu po obědě zahájit bobříka hladu, si šli i vícekrát přidat. Následoval workshop deskových her a výrobu vějířů. Cukujomi, která už litovala svých slov i vyhození své sestry, se poté podařilo zjistit, že se Amaterasu ukrývá ve změti labyrintů a podzemních chodeb. Pro klany a táborníky to znamenalo znovu poslepu strávit zhruba hodinku při hledání klíčů zavěšených na kolících ve změti provázků vytvářejících pavoučí síť napříč celou loukou. A nestačilo pouze najít klíč, ale také najít pokličku, na kterou jej zavěsit. A protože louka byla po dešti ještě pořádně rozbahněná a děti celou dobu lozily po čtyřech (naštěstí většina byla v plavkách), umíte si představit, jak asi vypadaly. Ale alespoň bylo o příležitost víc zahučet do potoka a pořádně se ošpláchnout. Kdo nechtěl do potoka, mohl vyzkoušet teplou sprchu, fuj! Za hru jednotlivců děti nasbíraly další kousíčky chrámů a do začátku podvečerního osobního volna čas strávily tím, že přemýšlely nad nejlepšími kombinacemi, jak chrám postavit. Bohužel sportovní turnaji se ještě nemohl naplno rozběhnout kvůli nevhodného terénu, ale i tak jsme si zahráli s vděčností hru Hu Tu Tu Tu a otevřen byl deskostan, chcete-li deskoherna a tu vzali mnozí útok a kdyby mohli byli by tam dodnes.  A večerní program byl vskutku velkolepý - každý klan si na předem danou hudbu a dané téma (např. Godzila, Překrásná gejša, Cesta samuraje) měl vytvořit choreografii. Ale také masky, které spočívaly v tom, že jsme si každý na své tmavé oblečení připevnili barevného kostlivce ze svítících tyčinek. Při předvádění choreografií pak vznikaly zcela mimořádné efekty a scény, které si jistě rádi prohlédnete ve videích a fotkách. Na závěr jsme si ještě úplně všichni pod širým nebem a v úplné tmě zatančili společnou choreografii nacvičenou už z rána. A to nejdůležitější se stalo hned poté – Amaterasu a Cukujomi se spolu usmířily a domluvily se, až se až do konce věků budou na obloze střídat tak, aby na sebe nemusely navzájem žárlit. Ve středu ráno zavítala na tábor mobilní dílna a s ní 6 moc příjemných a sympatických chlapíků, vedených Přemkem Kubesou, kteří ochotně s dětmi strávili celé dopoledne a i notnou část odpoledne, protože ty byly vskutku nadšené, že si každý z nich mohl za pomoci různých speciálních strojů a nářadí vyrobit svůj vlastní samurajský nůž či lampión do stanu. A tak se teď po táboře prohánějí spokojení kluci i holky s noži připevněnými u pasu a v noci jistě budou svítit po táboře krásně ozdobené lampióny. A protože ještě pořád nemají všichni hotovo, Iva v kuchyni už netrpělivě čeká, kdy bude moct vydat dnešní menu – čímž je bramborový knedlík se špenátem a vajíčkem. My se však už i trošku těšíme na večerní krupičku, která je mezi námi dětmi rovněž velice oblíbená.    
znacka

Poprvé ze země Jamatai

39. letní stanový tábor TOM KADAO, červenec 2024 1. den  Do země Jamatai U klubovny jsme se sešli prakticky v plném počtu, až na ty, kteří se přidávali cestou ze svého bydliště. Tradičně jsme jeli na kolech, nádhernou cestou údolím Raduňky, z Pusté Polomi sjeli do překrásného údolíčka říčky Setiny, kde jsme se v hospůdce občerstvili a pak pokračovali podél potoka Seziny, až k nám na tábor. Tady v zemi Jamatai nás už čekali kluci a holky, kteří dva dny, tábor pro nás připravovali. Když jsme dodávkou vyráželi na první velký nákup, již přijížděla první velká cykloskupina nejstarších a nedlouho po nich jsme již cestou potkávali naše nejmladší. Skvělý výkon a velká pochvala pro všechny a především pro ty nejmladší. Nejstarší holky opravily cestou i jeden defekt. Po příjezdu jsme se všichni zabydleli ve svých stanech s podsadou, vedoucí si postavili  tradičně stany na zem a začali jsme chystat dřevo na uvítací slavnostní oheň, u kterého jsme si měli nejen zazpívat, ale také se dozvědět vše důležité. Jenže?!                          Úmorné vedro, které jsme zaháněli hektolitry vody se šťávou nebo citronem a osvěžováním v potoce, vystřídaly provazy vody deště, který doprovázel vítr, hromy a blesky. Chleby se šunkou a hromadou zeleniny k nim nám sice zkrátily čekání na dobu, kdy ta slota přejde, ale měli jsme tak, co dělat, abychom všechno pozapínali, zavázali, uklidili a nějak přikurtovali, aby vše zůstalo, tam kde bylo. A nakonec to dopadlo tak, že někteří ve stanech usnuli, jiní si s klavírem, který stojí v jídelně, zpívali, ale nakonec všichni ulehli, protože předpověď říkala: raději spi. V pondělí jsme se probudili opět do deště. Tom s dodávkou vyjel pro pečivo až na 4 pokus a ještě po jiné cestě, neboť spadlo tolik vody, že potřebujeme, aby vše trochu oschlo. Nejdůležitější však je, že se nikomu nic nestalo a dokonce nikomu nenateklo ani dostanu a věci zůstaly suché. Ráno jsme opět museli malinko upravit program, ale asi hodinku po snídani přestalo pršet, my se sešli na oddílovém nástupu, vyvěsili slavnostně českou vlajku a po chvíli jsme již stáli v krásném místě u potoka Seziny, kde je takové malé peklíčko a za zvuku hudby a v tajemném kouři, jsme sledovali japonské bohy, kterak vycházejí ze sluje, a vyslechli jsme si příběh z japonské mytologie. Ještě před tím než jsme zťapali 15 květáků a 20 kilo brambor, museli všichni kluci a holky předvést japonským bojovníkům určené zvíře a podle jejich divadelního představení a skvělého výkonu byli přiřazeni ke svému vládci a do svého klanu. Úkolem každého bylo, vyrobit svůj znak a svou vlajku. Což se povedlo všem a od té chvíle máme v zemi Jamatai tyto klany: Tokugawa, Tojotomi, Oda, Takeda, Ashikaga a Tomoe.  V průběhu dne jsme stihli sehrát bojovku na louce, při níž padaly rekordy a těla klouzala v podmočené trávě, společnými dospěláckodětskými silami jsme postavili obrovský stan-šapitó, čabralo se v potoce, protože už je zase teplo a neprší, „kopačky“ si čutly fotbálek, postavili jsme stan pro hraní deskových her a čtení kronik a také zkrášlili tábor různými herními prvky, pravidly a také vlajkami i tou novou: 40 let společně za zážitky! No a pak bylo „teď“. Je pondělní krásný příjemný, ani chladný ano horký večer a před hlavním chrámem Jamatai probíhá velká soutěž klanů MasterChef Japa, s jasným zadáním, časem a hlavně spojením zručnosti každého jedince. Vyrábí se suši, mochi knedlíčky missu polévku, vaří se,  ochutnává, ale také umývá a čistí, neboť v pravidlech soutěže je také japonský smysl pro pořádek. No však uvidíme, co na to řekne porota nejpovolanější, v jejíž čele stojí Hatori Honso JaMarcel, mistr suši a nudlokarikuř.
znacka

Poslední schůzka 19.6.2024

Ahoj kamarádi. 19.6. se uskuteční poslední schůzka v tomto školním roce. Všichni se sejdeme v 16.00 hodin  u restaurace Kašpárkova hasičárna v Kateřinkách, konec předpokládáme v 18.00 tamtéž. Program plánujeme na lodích a padleboardech. Nezapomeňte na plavky, boty do vody, ručník a povinné vybavení na schůzku !!! Zdar ve středu!  

Poslední akce

poseni obrazekposeni obrazekposeni obrazekposeni obrazek
pisen

Problém - Letní kapela

original capo 3

Ami, Emi, G, Dsus4
U dveří stojí dva chlápci
Prý jim dlužím ňáký věci
F, C
Hej to není problém, kámo
Všechno je ok
G, Emi
Ok ok

Říkaj, že dělaj jen svou práci
Usazení kouří na gauči
Hej to není problém, kámo
Všechno je ok
Ok ok

Ami, C, G, D
R: Ještě si dám
Ještě užívám
F, C, G, E
Na život, na lásku
Pro radost i na spaní

1x F, C, G, E

Ami, Emi, G, Dsus4
V posteli se válí dva chlapi
Baví se a já poslouchám
F, C
Hej to není problém, kámo
Všechno je ok
G, Emi
Ok ok

U snídaně vedeme řeči
Že si asi dveře spletli
Hej to není problém, kámo
Všechno je ok
Ok ok

R: 

R2: Ještě si dám
Ještě užívám
Žádný problém
Všechno je ok
Ok ok

2x Ještě si dám, ještě užívám 

Červenec
Po Ut St Čt Pa So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031
Srpen
Po Ut St Čt Pa So Ne
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031

Vzkazy

 Tygřík14.07.2024 (18:53)
Našli jsme doma černou tenisku newfeel, kdyby někomu chyběla.
Gabriela Šatná14.07.2024 (09:55)
Vážení a nám tak milí všichni z KADAO, zdravíme vás. Gabča se opět vrátila spokojená, nadšená, opálená, přiměřeně špinavá a unavená - přesně taková, jak má vypadat spokojené dítě po návratu z tábora. My vám za to vyslovujeme veliký obdiv a poklonu za vše, co jste dokázali zorganizovat, připravit, předvést. Za to vám všem patří veliký potlesk a ještě větší dík. Speciální potlesk patří do kuchyně - když už naše Gábi řekne, že jídlo bylo výborné a že snědla 6 knedlíků s uzeným masem a se zelím, tak to je neskutečné vyznamenání. Na závěr mi dovolte, ať se s vámi podělím o jedno zjištění - i my jsme byli v sobotu vystaveni požadavku na odvoz karimatky. Ale my jsme karimatku NEODVEZLI, se slovy, že je v povinné výbavě a že ji zajisté ještě bude potřebovat. Proto jsem byli rádi, že jsme nátlaku odolali , když se zde objevila zprávička o odvozu karimatek. Jaké bylo naše překvapení, když na otázku, jaké bylo spaní pod širákem nám bylo řečeno, že to bylo super, akorát to bylo tvrdé. ??? jak tvrdé? I na té super nové nafukovací karimatce? ... no já jsem se bála, že si ji píchnu, tak jsem řekla, že karimatku nemám.... OMG. No vytrestala sebe sama, je to malá trubka :) To jen na vysvětlení, že ne vždy je chyba na straně rodičů.... smile smile smile Děkujeme a tleskáme za vše. Radka a Martin
Kristián Volný13.07.2024 (19:46)
Milé Kadao (všichni organizátoři, vedoucí, instruktoři, správcové, zdravotníci, kuchaři...), chtěli bychom vám moc poděkovat za tábor, za vaši péči, energii, čas, kreativitu, hravost, trpělivost a když bylo potřeba i téměř maminkovské objetí. Díky vám bude mít Kiki na svůj 1.tábor krásné vzpomínky a hned v autě nám sdělil, že příště jede rozhodně zase. A to mluví za vše. Taky děkujeme za bezva suvenýry, takový oštěp, maska boha, kus brány a parohy se vždycky hodí smile smile
mamka Katka, taťka Dan
DiB13.07.2024 (19:28)
Další várka táborových fotek visí ve fotogalerii. Mrkněte a počkejte si ještě na další!
DiB13.07.2024 (19:18)
Poslední videjko ze série Zrod země Jamatai můžete shlédnout ve videogalerii. Děkujeme holkám instruktorkám v čele s Katkou sa super práci!


partneři
Opava Atom MS krajk KCT MSMT Malý a Velký

TOM 4207 KADAO děkuje MORAVSKOSLEZSKÉMU KRAJI a STATUTÁRTNÍMU MĚSTU OPAVA za finanční podporu CELOROČNÍ sportovní, turistické a táborové činnosti dětí a mládeže v rámci DOTAČNÍCH programů