5.díl táborových zápisků

Datum:08.07.2017

Popáté z tábora na Sezině,

je právě půl jedné ráno, „vašenaše“ děti spí, postupně odcházíme spát i my. Dohodli jsme, co kdo má zítra na starost, ale přesto ještě musí zaznít pár písní s kytarou, doprovázenou cajonem. Co by to byl za tábor, kdyby se nezahrálo, navíc když máme táborový zpěvník, který zítra každý dostane. Musíme trochu pocvičit. Dnes přijeli naši vedoucí, letití členové a velcí kamarádi Juráš, Polda, Bobo, Týna, každý na různě dlouho. Přijedou, „pohladí přítomností a účastí“ a zase zmizí za svými povinnostmi nebo někdy i zůstanou a pomohou.

Máme za sebou náročný den, zakončený tanečními vystoupeními všech posádek, rozdělených na mladší a starší. Deset vystoupení proložených zpěvem, tancem a tleskáním prostě spontánní zábava. Všichni se bavili náramně! Skákali, juchali, nikoho nic nebolelo, nikomu nevadilo, že lije jako z konve. Vše bylo nachystáno pod nebem, ale nakonec se řádilo až do tmy v jídelně, odkud jsme odstranili stoly. Kvůli dešti neproběhla scénka, která objasňovala další pokračování příběhu.

Než jsme se dostali k večeru, bylo zapotřebí vystěhovat kola z hangáru a přikrýt je plachtou jinde, neboť potřebujeme prostory pro deštivé počasí. Ranní počasí přimělo Jesuse alias Profesora, aby změnil program doslova. Nacvičovala se taneční čísla na večer; v meteoritné  bouři se hledaly postavičky (asi 200ks), plnila se zkouška přesnosti, ve které se sestřelovaly meteority, pomocí ringo kroužků nebo tenisových míčků. V odpoledních turnajích se kradly šátky a zneškodňovaly se bomby, pomocí podpisu. Taky se sprchovalo, dojídaly se karbanátky, byly melouny a pudinkové šátečky, chystaly se obložené chleby k večeři a na nich 5kg šunky a jako vždycky v každé volné chvíli někdo hraje deskovky. Odpálila se další raketa a opět jsme dovezli 500 l pitné vody.

Táborový den, jak má být. Slunce, déšť, slunce déšť, ale žádné zranění a dobrá nálada. Kuchařince Hance přejeme vše nejlepší k jejím x-tým narozeninám a děkujeme za moc dobré  pečenáče na černém pivě, samozřejmě za kofolu taky.

Vás do Opavy, zdravíme a třeba zase někdy…..a nezapomeňte, příjezd rodiče může být i pořádně smutný, neboť dětská duše je široká, maminka daleko a 14 dnů dlouhých. Smuténka někdy „zabolí“, když je mamka s tátou blízko!!!!!!!