Lyžování na Hinterstoderu

Datum:10.01 - 14.01.2018

Z mé strany šlo trochu o spontánní akci, protože do poslední chvíle jsem nepočítal, že někam pojedu. Až dva dny před odjezdem mi přišel email, jestli nechci jet se staršími vedoucími na lyžovačku do rakouského Hintestoderu. „No, jasně“, vystřelil jsem. Pět dní, super parta a chata přímo na svahu. To jsem si přece nemohl nechat ujít.

Dohodli jsme se na společných večeřích, a tak den před odjezdem jsme ještě s Jurášem a Poldou nakoupili jídlo pro všechny. Ve středu 10.1. ráno už před vchodem stál Tom se Stokim a my mohli vyrazit. Cesta to byla trochu dobrodružná. Tomášovo auto se totiž rozhodlo, že bude topit jen někdy. Naštěstí letošní zima vypadá jako loňské jaro, což nám umožnilo nezmrznout.

V cíli na nás čekali Jindra se Simonou. Dva bezvadní lidi z Prahy, díky kterým se lyžovačka konala. Potkali jsme je na nějaké vodácké akci, kde se dozvěděli o fungování našeho oddílu. Patrně je to dost zaujalo, protože nás vzali s sebou na tyto hory. Jindra nám rozdal půldenní skipasy. Chata na svahu měla totiž jednu drobnou nevýhodu. Bylo potřeba vzít všechny věci a dopravit je do chaty lanovkou a pak na lyžích. Takže batohy na záda, hrnce do ruky a jedeme.

Něco vám ale řeknu. Stálo to za to! Chaloupka to byla vskutku skvostná. Ráno stačilo jen otevřít dveře, nazout lyže a rozjet se z kopce. Navíc možnost kdykoliv během dne se tam zastavit na svačinu nebo pití, večer sledovat západ slunce. Kde tohle pořídíte?

Hinterstoder je jinak poměrně malé středisko. Na rakouské poměry neleží až tak vysoko. Spodní lanovka je v nadmořské výšce 600 m n. m. Hlavní část střediska je však ve výšce od 1300 m n. m. do 1900 m n. m. I přes zatím slabší zimu bylo sněhu celkem dost. Na nějaký freeride to ale moc nebylo. Sjezdovky jsou tam všech obtížností, včetně závodní. Rok, co rok se na Hinterstoderu totiž konají závody Světového poháru ve sjezdovém lyžování. Na své si přijdou i běžkaři. Polda s Alicí vyrazili dokonce na skiaply.

Opomenout nesmím večery, které nám zpestřili Polda s Alicí hraním na kytaru a housle. Nevím, ale já, kdybych hrál na kytaru, asi by se mi nechtělo ji tam tahat, ale oni tam ty nástroje přivezli a bylo to super jako vždy. Výborně jsme se pobavili taky u hry Time’s Up!, kde hráči popisují a hádají předměty nebo osobnosti. V pátek večer nás trochu zamrzelo, že jsme nešli k volbám, a tak jsme si uspořádali vlastní.

Myslím, že si to všichni opravdu užili. Doufám, že nás Jindra se Simonou ještě někdy takto vyvezou.