Nízké Tatry

Datum:27.09 - 30.09.2018

ČTYŘDENNÍ VÝPRAVA DO NÍZKÝCH TATER

V pátek byl státní svátek sv. Václava, a tak jsme toho využili a vyjeli na čtyř denní výpravu do Nízkých Tater.

Ve čtvrtek odpoledne jsme se sešli a vyjeli vlakem na Slovensko. Čtvrteční noc jsme měli domluvenou v Borové Sihoti. Cesta vlaky na Slovensko se nám protáhla a my přijeli do campu až za tmy. Nicméně i přesto se nám podařilo (především Aličce) zorganizovat malou oslavu třicátých narozenin pro našeho kamaráda Keliše. Oheň, párty čepičky a narozeninová písnička nechyběla. (Přece si Keliš nemohl myslet, že mu jeho kulatiny bez oslavy promineme:). Ještě jednou VŠE NEJ!

V pátek nás čekal výstup na vrchol Chopok a spaní v hotelu Kosodrevina. Ráno nás autobus dovezl na místo Čertovica sedlo, odkud jsme vyšli na naši túru. Z 1238 m.n.m. jsme došli na první vrcholek Rovienky (1602m.n.m), „vyblejskli fotku“ a pokračovali dále na chatu Gen. M. R. Štefánika (1728 m.n.m.), kde jsme se zastavili na obědovou a horkou-čokoládovou pauzu. Mňam! Následoval další vrcholek - Demanovské sedlo (1756 m.n.m.), od kterého bylo možné vyjít na nejvyšší místo s názvem Ďumbier. Poslední vrchol, který nám zbýval, byl Chopok (2024 m.n.m). Posilnili jsme se na něj další horkou čokoládou nebo kafíčkem a šli na to. Výhledy byly krasné, počasí nám přálo, prostě parááda! Z Chopoku jsme sešli dva kilometry po lyžařském svahu k hotelu Kosodrevina a byli jsme na konci prvního dne. Pochutnali jsme si na výborné houbové polévce, kung pau s rýží a spokojeně jsme odpočívali na další den.

V sobotu jsme pokračovali po modré turistické značce v túře. Náš cíl byla chata Magurka. Dvaceti dvou kilometrovou cestu jsme zvládli docela rychle, jelikož po cestě nebyla žádná chata na zastavení a k tomu byla pořádná zima, a tak jsme šli svižným tempem. Potkali jsme kamzíky a především spoustu zmrzlých turistů chodících opačným směrem. To nás trochu vystrašilo, ale nakonec to tak hrozné nebylo. Námrazy bylo dost, ale vždycky může být i hůř. Na chatě jsme se ohřáli a „nadlábli“ se gulášem s knedlíky.

Ráno jsme si pospali do půl deváté, snědli snad všechno, co bylo kolem nás na švédském stole, a přecpaní vyšli na posledních deset kilometrů do vesničky, ve které na nás čekal autobus. Ten nás dopravil na nádraží a my vyrazili domů. Počasí nám povětšinou přálo, příroda byla krásná a kolem vás skvělá parta lidí. Za mě výprava na jedničku!

Ahoj!