Datum:07.07.2019
Ráno (pátek 5.7.) nás probudil hlasitý pláč živoucí bohyně, kterou jsme naštěstí brzy utěšili a rozesmáli. Po té nám naše inženýrská dvojice oznámila, že by se chtěli podívat na nejvyšší horu světa Mount Everest. Nezbývalo nám nic jiného než trénink. Po náročném cvičení jsme trénovali správné držení lana a nakonec jsme se mohli vydat na horu. Když jsme slezli dolů přivítali nás tamější domorodci, kteří nás naučili zábavnou hru. Bohužel se při této hře mnoho zdejších lidí pohádalo a tak jsme je museli zachraňovat a ošetřovat nejrůznější zranění. Na závěr dne jsme si dali výborné špagety a celý den zakončili uctíváním místních bohů. V pátek se toho stalo samozřejmě ještě více. Například se snědlo asi 23 kilo gnochi, kde bylo 10 kilo zelí a 7 kilo uzeného a další uzeniny. V hitparádě Radia HaZi byly zařazeny hity, jako Milenci v texaskách nebo Nebe na zemi, ale opět vyhrála Marnivá sestřenice.
V sobotu jsme se již probudili na Cejlonu. Během ranní rozcvičky jsme museli sbírat čajové lístky a následně po snídani proběhla velká hra posádek Čajová burza. Kupovali jsme a prodávali čaj. V Zikmundově dobrovolné činnosti probíhala zkouška Odhadce, kdy jsme odhadovali váhu kamenů, měřili čas a vzdálenost. Po tradičně nejlepším táborovém obědě, bramborech (20kg), karbanátcích (11 kg směs vepřového s hovězím) a 8 kg okurek v salátu, jsme měli veliké štěstí. Mohli jsme být přímými účastníky cejlonského festivalu Nawan Maha Perahera, na který přijeli i naší rodiče, sourozenci, příbuzní a přátelé, aby společně s námi oslavili první týden naší cesty. Byla tady spousta stánků s různými pochoutkami a především mnoha úkoly ke splnění. V každém jsme si mohli vydělat rupie, za které jsme si mohli koupit dobroty a nápoje, dokonce chlazené. Nosili jsme rýži na čele, přenášeli vodu na hlavě, stříleli na pohyblivý terč, luštili špejlové a zápalkové hlavolamy, stavěli věže v Singapuru, vařili arašídové oříšky Čiki, kávu v jezzvě, chai Massala, pekli placky na plátech, pili vodu z vodonosiče, hrály netradiční asijské deskohry, mohli jsme si pochutnat na smažených asijských nudlích, vyrobit jste si mohli čínského draka, složit origami V průběhu odpoledne probíhaly bubenické workshopy s Ivem Samiecem a večer jsme v Šapitó poslouchali vyprávění Tomáše Vaňourka o své cestě po Asii, na kterou se vydal se svým kamarádem Lukášem Sochou (bohužel nedorazil) po trase pánů Hanzelky a Zikmunda, kterou tito ctihodní pánové podnikli v roce 1959. Tomáš s Lukášem nafotili fotografie ze stejných míst, jako pánové Ha+Zi. Sledovali jsme se zaujetím Tomášova videa a fotografie z cest, hltali každé jeho slovo a samozřejmě nejzajímavější bylo srovnání fotografií z doby minulé se současností. Více než 2,5 hodiny povídání vydrželi i ti nejmenší, vlastně neuvěřitelné.
Byl to kouzelný den, plný smíchu, veselí, příjemných setkání, který jsme zakončili hraním u ohně a kdo z příchozích chtěl, mohl přenocovat. Hráli jsme rádi, s chutí a dlouho. A dokonce jsme ještě i ohně měli možnost poslouchat naše milované Radio HaZi a zprávy našich nejmladších kluků.
Vážení posluchači, věřte, že v Nepálu a na Cejlonu bylo opravdu báječně. Pro dnešek se s Vámi loučí komentátoři Radia HaZi a držte vlnu 108,00 FM. Příště zase nashledanou, tentokrát z Indonésie a zůstaňte věrni Radiu HAZI, radiu, které potěší.