6. ZPRAVODAJSTVÍ ZE SVĚTA  - OLYMPIÁDA V TOKIU A POTOM VZHŮRU DO ČÍNY

Datum:01.01.1970

Opět se Vám hlásí Radio HaZi se svým rozhlasovým a současně čtenářským přenosem, 

je úterý a my stojíme na stadionu v Tokiu. Právě k nám promluvil japonský císař. Vztyčujeme vlajku olympiády a pořádající země, Japonska. Za zpěvu japonské hymny, v doprovodu příčné flétny, při tanci japonských dívek v kimonech, přináší běžec pochodeň s olympijským ohněm. Po jeho vzplanutí, začínají olympijské hry v Tokiu.

Mladší sportovci hrají zajímavou běhací hru Gorka Y Morka, v témže čase hrají starší milovanou Koshi – kovou. Všechny posádky bojují ze všech sil, ale přesto ještě neví, co je čeká odpoledne.  Po bramborech, pečených na obrovských paelách, drobném odpočinku, v podobě hudebního workshopu a další Jesusovy Únikovky, začíná  olympijský pětiboj: hází se oštěpem, střílí se z luku na velké slaměné terče, plave se s gumou na dálku, střílí se také ze vzduchovek, probíhá se obranou přes hřiště v silovém čtyřboji. Po obědě se nám také předvedla československá gymnastka Věra Čáslavská, kterou Motýl „vysekl“ naprosto věrně. Předvedl(a) a doslova vystřihl(a) nám hvězdu a naprosto šokující byla její šňůra.

Večer, po chlebech s vajíčkovou pomazánkou, nás Stopař a Pérák pozvali do japonské bojové arény, plnou zajímavých úpolů a silostních a dovednostních soubojů dvojic. Ještě jsme si nechali orazit víza do pasů, zalehli jsme do spacáků a už nás provází další vysílání Radia HaZi, které nás zve do Číny.

V středu se vypravujeme do veliké Číny. Čeká nás rýže a kuřecí čína k večeři, ale než se do ní zakousneme, musíme vystoupat na nejvyšší čínský vrchol Velký Javorník (917 m.n.m.), ujít asi 8 km s poměrně slušným převýšením, sejít kolem skokanského můstku, kde trénoval a skákal český olympionik Jiří Raška, ve Frenštátu p.R., nemohla chybět návštěva Muzea Tatry v Kopru, kde právě probíhá výstava pánů Hanzelky a Zikmunda. Návrat se opravdu protáhl, neboť nemohla chybět hodina a půl plavání a dovádění v aquaparku v Olešné. Především tamní divoká řeka sklidila úspěch, podobně, jako tobogán a vířivka. Jo a taky velký úspěch sklidila opravdová teplá sprcha. Hodně dlouho jsme se rochnili, před bazénem i po něm. Náš kamarád Jirka Galeja nás busem dovezl, také s námi zůstal a  mohli jsme snovat plány na Balkán, kam za pár dnů odjíždíme, my starší.

V jídelně nás u číny s rýží provázela hitparáda Radia HaZi a zcela jednoznačně vyhrála píseň Oliver Twist. Na celní úřadu byly trochu problémy, neboť naše výprava směřuje do země neomezených možností, Sovětského Svazu (SSSR). Právě v ruštině se pak odehrává většina  již nočního „spacákového“ vysílání Radia HaZi. „Zkazka o Zajčikovi…“, v podání  „tovarišč“ redaktora Marcela byla doslova k popukání. A to jsme ještě neslyšeli, jak mladí komsomolci rozdojili Kozla. Holt východ. Na závěr proběhlo ještě Okénko z domova, plné vašich vzkazů, vč. Klackova sdělení o opavském fotbale a Opavěnce a pak již skutečně „dobrou“. Jenže „Éva má narozeniny“, tak ještě popřát Šupolce k osmnáctinám a pak již zůstávají jen Motýl, Stopař a Pérák, a do třech rána a chystají závěrečnou náročnou hru jednotlivců na dnešek.

Probouzíme se do sovětského rána. Jako každý den, přivezeme z nedaleké pekárny Illík, hromadu čerstvého pečiva. Cestou zpět na hřbitově v Olbramicích načepujeme asi 600 litrů pitné čerstvé vody. Vše vybalíme a mizíme a po sedmé jsme již ve velkokrámě, abychom nacpali dva vozíky zeleninou, mléčnými výrobky, masem a dalšími surovinami. Když se vracíme, nevěříme vlastním očím. Poprvé v životě vidíme, na vlastní oči, Brežněva, kterak vyjednává s nějakými Amíky a OSN. To víte, píše se rok 1964, a probíhá Studená válka, což je také název závěrečné hry jednotlivců. Na oběd jsme dostali pravý ruská boršč, dokonce se zakysanou smetanou, jako polévku. Nevěřil bych, že tuto ruskou pochoutku děcka fakt spořádají. Padl celý 20l hrnec. Pak ještě, neruské, těstoviny s boloňskou omáčkou s 8 kg mletého vepřového. Všechno pryč! Navíc

Odpoledne se přiblížil závěr našeho cestovatelského putování Asií. Posádky obdržely podrobné mapy okolí našeho ležení, ve kterých měli zakresleno mnoho míst, která bylo potřeba nalézt. Na těchto místech splnit mnoho různých úkolů  a ty v táboře sdělit našim inženýrům Hanzelkovi a Zikmundovi. Z „garáže“ členové vytáhli svá kola a mohla začít veliká závěrečná hra našich posádek Strastiplné putování Svazem sovětských  socialistických republik.

Milí posluchači a čtenáři,

nyní když píšu tyto řádky, jsou již všechny posádky v cíli, probíhá mytí v teplé vodě a čeká nás večerní Kelišovo promítání v šapitó. Možná nás již čeká film z našeho putování, taky krátké pasáže z putování Zikmunda a Hanzelky před 60. lety a zřejmě asi možná nějaký film jen tak pro zábavu. Řekl bych, že bude možné přímo v kině, v šapitó usnout a zůstat do rána. Snad zde bude možno poslouchat večerní vysílání Radia HaZi.

Milí naši doma, držet vlnu 108,00, držte vlnu Radia HaZi,

jo a taky nám držte palce…