Datum:13.07.2019
Vážení posluchači, vážení čtenáři, milí sledovatelé naší cesty po Tajuplné Asii,
naposledy se Vám hlásíme z naší dlouhé cesty, po stopách Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda,
blíží se příjezd ze Sovětského Svazu, nynějšího Ruska, domů, do Československa. Máme problémy se sovětskou policií, byly nám zabaveny cestovní pasy a my je musíme získat zpět, jinak se nedostaneme zpět domů. Takže dopoledne v náročné hře Příjezd do ČSSR se snažíme pasy získat zpět. Mezitím se v expediční kuchyni chystá koprová omáčka, které se spořádalo 16 litrů a stejný byl i počet snězených šišek knedlíků. Po obědě se naposledy potisky razítky s názvy států mapy na zádech triček všech cestovatelů. Je ctí každého cestovatele, aby věděl, kterými státy vlastně projel. Současně probíhal další Zuzčin hudební workshop, kde se zpívalo opět podle nových táborových zpěvníků.
Odpoledne bylo ve znamení pálkovacích her. Starší hráli tradiční softbal, mladší upravenou a velmi zajímavou jednoduchou verzi Bee-ball. A to už vše směřovalo k příjezdu našich slavných cestovatelů domů, do Prahy, do Opletalovy ulice. V posledním nakupování za získané vydělané peníze si zájemci mohli koupit dokonce razítka Celního úřadu, jako zajímavou sběratelskou cestovatelskou indicii.
Zatímco se chystal příjezd do Opletalovy ulici, plnila se naše dodávka Tatra 805, alias zapůjčený Ford Transit, sportovními i sladkými odměnami pro naše cestovatele. A pak již vypukly velkolepé oslavy, které jsme uspořádali v šapitó, neboť začalo pršet. Možná to bylo štěstí, které nám pršelo? To bylo vítání a byli tady všichni,pánové Zikmund s Hanzelkou, ředitel automobilky Tatra, celníci a mnoho dalších. Za svou snahu byli odměněni nejlepší jednotliví cestovatelé - nejmladší kluci badatelé, nejmladší holky překladatelky, trochu starší kluci mechanici a nejstarší kluci šoféři a nejstarší holky navigátorky. Soupeřící posádky se dověděly svá umístění a každý cestovatel tak obdržel nějakou odměnu. Všichni účastníci pak ještě obdrželi dáreček z cesty – společnou fotografii. Naposledy se Instaxem vyfotily poslední fotografie, které okamžitě vyjely z přístroje a jistě se stanou raritou naší kroniky. Podepisovaly se fotky, trička, ruce, razítka se najednou objevila na tvářích, čelech a kdoví, kde ještě. Všichni cestovatelé byli hladoví a zmizelo 200 rohlíků se šunkou a kopec cherry rajčátek a okurek.
A je tady večer. Hra skončila a u slavnostního táboráku se scházíme v oddílových tričkách. Letošní deváťáci – Diviš, Máša, Robert a Ufo, kteří si podle oddílového zvyku během tábora nasbírali smůlu za stromů, jehličí a vyrobili svou fakuli, zapalují slavnostně oheň, u kterého se čtou pamětní lístky každého táborníka – cestovatele. Shlédli jsme divadelní kus O Slezině, v podání Roberta, Máši, Pepiny, Markéty, který napsal Motýl a sehráli jej na Festivalu Harryho Moučky v březnu. Krásně se zpívá a velká radost je, že se do zpívání a hraní zapojuje stále větší počet dětí. Při pohledu na otevřené zpěvníky a světýlka čelovek je jasné, že zpěvníky plní svůj účel. Hrajeme dlouho, každý, kdo jak vydrží. Spát odchází každý, kdy „má dost“.
Ráno, po nugátových koblizích na snídani, uklízíme naše ležení, chystáme kola, pláštěnky, crossainty na svačinu, balíme do batůžku a vyrážíme podél Seziny zpět domů, do Opavy, na Zukalku. Pod Pustou Polomí nás chytá velký liják, ale to už nám nevadí. Odolní jsou i ti nejmladší, navíc nám táta Dana a Robina, od Podvihova kryje peloton doprovodným blikajícím autem (díky).
No a teď je teď. Jsme po čtrnácti dnech doma.
Vážení posluchači, vážení čtenáři, jsme na konci naší cesty,
byla náročná, ale zajímavá, nevšední a netradiční. S KADAOpartou se cesty zvládají nějak snadněji, zvesela, se zapálením a nadšením. Veliké DÍKY patří všem vedoucím za nasazení, nápady, čas a především chuť, s jakou „do věci“ jdou.
„Klobouk dolů“, jste báječní, podobně, jako mladí cestovatelé, kterým jste připravili nezapomenutelných čtrnáct prázdninových dnů. Ještě jednou DÍKY MOC.
AHOJ na dalších oddílových cestách...!