Datum:25.03 - 27.03.2022
V pátek odpoledne jsme se sešli v hojeném počtu asi 50 lidí u klubovny, abychom společně vyrazili vlakem směrem Kopřivnice. Cesta trvala necelé dvě hodiny, a tak už po tmě jsme dorazili do Kopřivnice, abychom se odtud vydali přibližně do 3 km vzdálené krásné hájenky v Janíkově sedle. Cesta byla do pořádného kopce, takže jsme se i docela zapotili, ale došli jsme všichni v pohodě. V chatě se dole nacházela společenská místnost společně s jídelnou a kuchyní, nahoře byly dvě místnosti ke spaní, jedna veliká, druhá menší. Děcka dostala pokyn, že „jedna matrace je určená pro dva lidi“, a za splnění této podmínky jsme se úplně všichni pohodlně vešli na postele a nikdo nemusel spát na zemi. A ještě k tomu jsme se v noci dobře zahřívali. Večer jsme ještě stihli večeři připravenou z domu a Bingo s Tygříkem pro mladší a Edukační kvíz s Dibem pro starší.
V sobotu ráno byl díky mladším klukům budíček už v 6 hodin, což ne všichni nesli s libostí, ale nic jiného nám nezbylo, snídaně tedy byla rekordně brzo. A hned po ní jsme se rozdělili do týmů Červených a Modrých, kteří se odpoledne měli utkat ve velkolepé bitvě. Příprava na bitvu probíhala celé dopoledne, postupně jsme si všichni vyrobili vlastní štíty a hadráky. A protože se nám blíží i turistický závod v Bohumíně, Medvěd připravil jeho menší verzi, kterou si všichni ještě stihli do oběda odběhnout. V rámci něj děti odpovídali na otázky ohledně topografických značek, stromů, rostlin, kulturně zajímavých objektů. A museli absolvovat různá stanoviště – např. lanovou lávku, plížení, odhad vzdálenosti, orientace mapy, azimut, uzly. Dětem dal závod zabrat, protože trasa byla vedená kopcovitým terénem. Po celé dopoledne připravoval Marcel výborný oběd, konkrétně kuře na paprice, které by určitě ocenila i naše skvělá táborová kuchařka Iva. K obědu přispěl i Tomův tatínek a Polda, kteří zajistili, aby ten největší oddílový hrnec byl přivezen z klubovny až na hájenku, protože bez něj by jídlo asi nebylo.
Po obídku byla krátká pauza a pak už jsme popadli své štíty a hadráky a vydali se směrem ke zřícenině Šostýn, kde se měla odehrát naše bitva. A bitva to skutečně byla, oba týmy se rvaly jako lvi, o čem svědčí i Dibův vymknutý kotník, propocená trika, špinavé všechno, rozbombardované štíty a nedostatek dechu. Na výsledky jsme si však museli počkat, až Marcel vše vyhodnotí. A protože jsme byli fakt zpocení a špinaví, tak jsme rovnou dál pokračovali do bazénu, kde jsme se pořádně očachali, vyvířkovali, vysaunovali. Ale především plno z nás si mohlo po delší době splnit bobříka plavce a také úkol do desítky – podplavat bazén na šířku. Ale to už bylo docela pozdě, a tak jsme strávili v bazénu jen hodinku a vydali se opět do toho stejného kopce na chatu za večeří. Tu pro nás připravila Lucka a Tom, a tak jsme se do ní pustili opravdu s vervou, protože hlad byl velký. Po večeři už hodně z nás odpadlo a šlo rovnou spát, spíše starší pak ještě dole zpívali a hráli na kytaru.
Nedělní dopoledne se neslo v duchu vyhlašování výsledků a předávání bobříků. Bojovku těsně vyhrál tým Červených a turistický závod opanoval klan Bernardů. Kačka v kategorii 13 a výše, Kryštof v kategorii 11 – 12 let, Bobina do 10 let, z nováčku byl nejlepší Matouš. Tito všichni a řada dalších na 2. a 3. místech si tak vybojovali nominaci za náš oddíl na tusristický závod do Bohumína. Holky - vedoucí měly pro všechny nachystány super veselé zábavné hry a zatímco jiní uklízeli chalupu, si všichni pochutnali na špenátovém burku, nabrali si svačinu, nabalili vlek materiálem a batohy a mohlo se vyrazit lesem na nedalekou Bezručovu vyhlídku, odkud je nádherný výhled na Kopřivnici. Stejně jako v pátek a sobotu, sluníčko nás hřálo a hlásilo "jsem tady a se mnou taky jaro". Bohužel i hodně sucho!
Byla to báječná trojdenka, na kterou se hned tak nezapomene! Jistě o ní někdo napíše do kroniky!