Bernardovský Kadar 2022

Datum:23.04.2022

Po loňském roce, kdy se Kadar nekonal, jsme se všichni sešli natěšení na kolech v rekordním počtu (asi 70 členů), abychom po mnoha letech vyrazili sice stejným směrem, ale přece jenom trošku jinam, než jako vždy na srub do Vršovic. Marcel vybral tentokrát jiné místo, asi v tom měl nějaké skryté úmysly, jak jsme později všichni pochopili. A tak jsme se vydali do údolí Raduňky a zázemí našli na nádherném tábořišti, které nám pro tento významný den vypůjčil spřátelený oddíl Sihasapa. Když jsme dorazili, Méďa s Jezusem už chystali trať, která měla být také delší než obvykle, zhruba 4 km, což jsme však dětem dopředu raději neřekli. Děti si užívaly hraní a povídání v přírodě, poté proběhnul nástup, na kterém jsme se všichni dozvěděli podrobné informace, jak bude závod probíhat. Děti obdržely startovní čísla, vedoucí se vydali na kontroly, kterých bylo celkem 9, a kde děti musely prokázat znalosti z oblasti květin, stromů, azimutu, orientace mapy, uzlů. Musely se poprat s hodem míčku, odhadem vzdálenosti, plížením i se střelbou ze vzduchovky. Startovaly pak ve dvouminutových intervalech, aby nebyly velké prostoje. Za tři hodinky bylo hotovo, děti si daly pořádně do těla, téměř nikdo si nedovolil závod vypustit, protože být prostě na kotlíku, to se hned tak někomu nepoštěstí a vzhledem k nepřítomnosti Pepiny si na něj brousilo zuby hodně borců – Ema, Dan, Tadeáš, Kačka, Eliška i Vojta Tesař. Marcel mezitím v poklidu připravil moc chutnou a hutnou zelňačku, a tak se hladovci dosyta nadlábli a mohli si chvilku spočinout. Pak jsme se už na poslední hodinku rozprchli k tomu, co koho baví a hodinku jsme strávili malováním na kameny, vyráběním lesních domečků, střelbou nebo fotbalem. Na kole jsme se vrátili zpátky k tělocvičně v Raduni, kde už čekali netrpěliví rodiče, protože Kadar byl letos výjimečný v tom, že na vyhlášení byli pozváni i rodiče a také mohli jít s námi ke slavnostnímu ohni. Méďa s Luckou makali jako hrom, aby výsledky byly co nejdříve, a tak brzy už jsme zase stáli v nástupu a sledovali i s rodiči to, kteří nováčci splnili nováčkovskou zkoušku a kteří si na ni budou muset holt ještě chvilku počkat a plnit pár dalších nálepek. A pak již začalo samotné vyhlašování, mezi holkami nováčky se nejlépe dařilo Stelince, Emě a Noemi, mezi kluky nováčky Bártovi, Matoušovi a Drakovi. Kategorii mladších opanoval Kryštof před Bobinou a Robinem. V kategorii starších kluků zvítězil Dan před Vojtou a Tadeášem. V kategorii starších holek zvítězila Kačka před Emou a Eliškou J. Ale kdo se stal celkovým vítězem KADARU? Méďa nás nenechal dlouho v napětí – poprvé v historii se jím stal člen rodiny Bernardů – Kačka. Ta k málo chybám na trati a kontrolách přidala parádní běh a o vítězce tak nemohlo být pochyb. Byly jí slavnostně předány balíky zmrzlin pro všechny děti, byla zasypaná ledem, aby si to pořádně užila a už ji všechny holky a kamarádky objímaly. Marcel se samozřejmě dmul pýchou a byl hrdý na obě své děti, které si při Kadaru vedly náramně (otázkou však zůstává, po kom ty úžasné geny zdědily, když on sám Kadar nikdy nevyhrál). Po vyhlášení jsme se i s rodiči vydali zpět k tábořišti na slavnostní oheň, ke kterému si program připravili nováčci s Markét a Luckou. Štěstí, že máme v oddíle takovou spoustu skvělých hudebníků, a proto jsme si večer mohli vychutnat i po této stránce. Kolem půlnoci jsme se dotrousili zpět do tělocvičny a neděli již strávili v poklidnějším duchu – hraním her v tělocvičně, kimovkou na kole a odjezdem zase na bicyklech domů. Všem vítězům i všem zúčastněným moc blahopřejeme, také děkujeme Méďovi, který opět celý Kadar připravil a hlavně jsme rádi, že jsme se potkali v tak velkém počtu.

Budeme se těšit zase napříště, moc díky všem, kteří jste jeli s námi.