Vodácký a Lagori cup víkend

Datum:28.05 - 29.05.2022

Po různých změnách a úpravách, jak vlastně strávíme tento víkend došlo k rozhodnutí, že využijeme slušného počasí, nepojedeme na softball, ale místo toho si po delší době splujeme řeku. A protože mnozí z nás jeli řeku poprvé a bylo mezi námi i dost nováčků, padla volba na Opavu, která je pomalejší a ne tolik náročná. Trasa byla navržena tak, že jsme vlakem dojeli do Mokrých Lazců, odtud jsme se přesunuli k řece, tam jsme nafoukali lodě, rozdělili vesty, pádla i posádky a dali se do toho. Ti nejmenší jeli všichni s nějakým starším nebo vedoucím, ale plno mladších dětí se dalo dohromady mezi sebou a jelo spolu. Dvakrát po cestě sprchlo, ale nic hrozného to nebylo. Vždy, když jsme byli unaveni, tak jsme si dali přestávku a občerstvili jsme se a kilometry postupně ubývaly. Jezy jsme většinou přenášeli, sjel se vlastně pořádně jen jeden, a velké ocenění zaslouží hlavně Maru a Majdou, které ačkoli byly na lodích spíše začátečnice, tak si na jez troufly a zvládly jej s přehledem. Přímo na vodě se nevyklopil nikdo, největší vykoupání však zažil Dominik, který zaplul do vody u nastupování do lodi k vlastnímu bratranci Kelišovi. Ale statečně to zvládl a pokračoval v cestě dál. K večeru jsme pak již dorazili do kempu v Děhylově, kde na nás čekala fajnová restaurace, kde jsme doplnili síly, kluci blbli s balóny, holky na trampolínách. Pro některé děti si přijeli rodiče, aby si je na noc odvezli domů. Vedoucí zase po očku sledovali semifinále MS v hokeji, bohužel s přibývajícími góly  v naší brance postupně nálada upadala… Spravilo nám již až zapálení ohně a krásné písničky, když se kytary chopila Tete. Legraci jsme zažili při hře Kdo je kdo a pak již šli spát. V noci, jak už to bývá, někomu bylo vedro, někomu kosa. Budíček byl neobykle dost brzo, už před sedmou, abychom stihli vlak jedoucí do Ostravy. V něm už seděly další děti i vedoucí z Opavy, kteří přidali pouze na neděli na tradiční květnový Lagori Cup. A už jsme si to šinuli na zahájení této hry a turnaje, který v Ostravě pořádal spřátelený oddíl Čmoudík. Podařilo se nám postavit dost týmů, dokonce i tým veteránek a dva týmy veteránů, jeden z nich superveteránů Předseda hraje taky 55 + 40 + 42 (nutno podotknout, že tomuto výrazně dopomohly Kačka s Tete). Dařilo se nám celkem dobře a odehráli jsme opravdu hodně zápasů, takže na konci dne jsme už byli dost unaveni. Celkově jsme si odváželi 2. místo, což je krásný výsledek (a také si mohli zapsat do Desítky splněný úkol – účast na sportovním turnaji). A už jsme zase po očku sledovali boj českých hokejistů o 3. místo. Nejdřív to s námi moc dobře nevypadalo, ale naštěstí se to otočilo, a tak ve vlaku zpátky jsme už mohli oslavovat jeden gól za druhým, a po dlouhých letech zase bronzovou medaili. I když na naši stříbrnou stejně neměla :-).

P.S. Velká omluva Zálesákům z Hlučína, že jsme nedorazili na softbal, ale chtěli jsme výpravu jinak. Příště zase dorazíme.