Čundr starších Osoblažskem

Datum:11.06 - 12.06.2022

O nádherném červnovém víkendu jsme se s malou partou odvážlivců vydali na těžko projít zapomenutou Osoblahu. Naši výpravu vedl LP v závěsu s Jezusem a Tete a s námi 5 borců Matěj, Eliška, Míša, Tadek a Vlk. Vlk si tedy nechal ujít začátek, takže ho taťka dovezl až na náš 13. kilometr.

Vlakem jsme se dovezli do Třemešné, odkud jsme už šlapali po svých. Křížovali jsme úzkokolejku, na které v letních měsících každou sobotu jezdí parní vlak. Byli jsme tedy svědky opravdu krásných výhledů, kdy na nádherné louce s kopečky v pozadí jede údolím vlak, houká a jde z něj pára.

Šlapali jsme přes Liptaň a rozhlednu Strážnice, která měla výhled jen v jednom směru díky vzrostlým stromům okolo, do Dívčího hradu. Zde jsme navštívili místní zámek, o kterém se toho zatím moc neví, ale šli jsme na prohlídku. Po zastávce v hospůdce pod hradem jsme šlapali až do Bohušova, kde jsme přebrodili říčku Osoblahu, abychom si všichni povinně umyli nohy, a ustlali si na zřícenině hradu Fulštejn.

Někteří nám odpadli tak, že jedli ve spacáku večeři a pak tam už rovnou zůstali. Jiní si postavili bivaky, aby si splnili úkol do Desítky. Seděli jsme chvíli u ohně, ale všichni šli velmi brzy spát. Není se co divit po 22,5 kilometrech s těžkým batohem.

Ráno nás probudilo sluníčko, nasnídali jsme se a sbalili si věci a vydali se po červené značce do Slezských Rudoltic. Sluníčko opravdu pálilo, a tak 4 kilometrový úsek po poli nebyl zrovna ten příjemný. Celkových 9 kilometrů jsme ušli opravdu na pohodu, mrkli jsme se na zámek, který se opravuje, a naši výpravu zakončili v hospůdce, ve které jsme už počkali na vlak. Eliška s Matějem dostali odměnu za nejhezčí kostku cukru, kterou celé dva dny opečovávali, a za nejvíce či nejzajímavější viděná zvířata.

Po úzkokolejce pro nás dojel retro motorový vlak a my s navazujícími přestupy byli na Východě raz dva.

I v malém počtu jsme si výpravu moc užili, vlastně to bylo moc fajn. Příště by s námi však mohli jet i ti, kteří se buď báli nebo z jakýchkoli jiných důvodů zůstali doma. Nebojte, líbilo se nám to tak, že výpravy takového typu budeme určitě pořádat častěji. Tak příště ahoj.

P.S. Tádo, Vlku, Eliško, Míšo, Matěji, jste fakt borci! Máte v Desítce uznanou výpravu na těžko a k úkolu na ujití 100 km si zapište dalších 32.