Běžkařská výprava v Nové Vsi

Datum:03.02 - 05.02.2023

Vícedenní běžeckou výpravu pořádá náš oddíl pouze jednou za rok, proto všichni ti, kteří rádi běžkují si nenechají tuto událost ujít. Využili jsme pololetních prázdnin a z klubovny směrem nádraží jsme vyrazili už po 8. hodině ranní. Ne všem se chtělo takhle po ránu brzo vstávat, ale ve vlaku směrem Bruntál už panovala dobrá nálada, kterou trochu kazilo to, že si děti zvykly vytáhnout hned své mobily místo toho, aby si povídaly nebo něco hrály (proto milí rodiče, pokud vás ještě děti poslouchají, klidně jim můžete říci, ať na výpravy mobil nevozí, my za toto omezení budeme jen rádi). Z Bruntálu nás již odvezl objednaný autobus do Nové Vsi, kde jsme po pár minutách dorazili do chaty Slunečná. Po ubytování a obědě jsme nelenili, vzali si každý své běžky a vyrazili směrem stadiónek.  Ačkoli třeba Adélka a Kája stály na běžkách poprvé, všichni jsme v pohodě obkroužili celý stadión. Stoki si vzal na starost běžeckou průpravu, a tak jsme kroužili po stadionu i na jedné běžce a druhou nohou jsme se odstrkávali a nohy následně vyměnili. Pak již nám byl stadión malý a všichni jsme vyrazili do lesa na okruhy do běžecké stopy a zvládli jsme ujet 6 a více km. Dopředu jsme byli Tomem informováni o tom, že na běžky s šupinkami se sníh nelepí, takže ani nemusíme mazat. Škoda jen, že to nevěděly i ty naše běžky, protože řada z nás měla na nich zespodu přilepené bambule sněhu (na jejich velikost by asi vyhrál Vlk). Ale zvládli jsme to i s nimi a dorazili pak do hospůdky Na Vyhlídce, abychom se po prvním dnu běžkování řádně odměnili. Následoval návrat na chatu, večeře a večerní biatlonová hra v podání Stokiho aneb Aktivity, ve kterých zvítězily týmy Norska a Francie a díky kvízu, který vytvořil LP, jsme získali i plno nových informací ohledně biatlonu. Potom jsme si šli již lehnout, abychom byli řádně připraveni na velký sobotní výšlap. V noci však řádila hrozná vichřice, v okolí popadalo plno stromů, vanul šílený vítr a ráno to tak trochu vypadalo, že ani z chaty nevylezeme. Mimo to, vypadl proud, takže se přestalo topit, voda tekla spíše sporadicky, ale naštěstí jsme už čaje měly uvařeny, jen jsme je ohřály, namazaly se chleby s marmeládou a medem, a mohli jsme se ještě jakž takž v teple nasnídat. Uvažovali jsme, že budeme blbnout kolem chalupy, vyzkoušíme si sněžnice a na běžky vyrazíme, až se umoudří počasí, ale Tom rozhodl, že nejsme žádné bábovky a vyrazíme na běžky rovnou. A toto řešení se ukázalo jako nejlepší, protože než jsme se oblékli a nachystali, tak vítr ustal a mohli jsme se vydat směrem na Mravencovku. Tam jsme dorazili všichni a rozdělili se do tří výkonnostních skupinek - nejzdatnější pokračovali směrem Alfredka, prostřední s Kelišem a Jezusem okruhem zpátky a začátečnici s Hokim a Markétou rovnou zpátky na chatu (i tak ujeli celkem 9 km). Bohužel v obou těchto posledně zmiňovaných skupinkách došlo k úrazu. Nejdřív Markéta uklouzla na kmenu stromu (přes který běžkovala) a poranila si koleno, a tak došla již po svých. Měla tam sice na pomoc Hokiho, ale tomu nebylo také moc do zpěvu, protože se málo obléknul a ještě byl nějaký hladový, takže ten byl také rád, že sotva došel. Naštěstí děti byly moc šikovné, oba vedoucí podpořili a povzbudili, takže do už vytápěné chaty všichni bezpečně přišli. Jen na večerní schůzi vedoucích jsme se usnesli, že k těmto dvěma vedoucím budeme pro jistotu přidělovat vždy ještě jednoho navíc J. Druhá skupinka s Jezusem a Kelišem zažila také úraz, kdy si Rózi při pádu vyhodila koleno a museli tak čekat na horskou službu, která navrátila koleno do správné polohy, a tak večer už zase Rózi vesele hupkala po chatě a nikdo z nás by nepoznal, že se něco stalo. Profi skupinka se občerstvila na Alfredce a pak se také vrátila zpátky do chaty. Tato skupina najala 20 km a neskutečně jsme obdivovali Odetku s Aničkou – holky nováčky, že tuto trasu úplně v pohodě zvládly také, to byl neuvěřitelný výkon! Na chatě jsme si všichni odpočinuli, dali si večeři a pustili se do AZ kvízu neuvěřitelných informací, který si připravil Keliš. V neděli jsme už moc času neměli – nadšené malé holky vyrazily s Tete a již lépe oblečeným a nasnídaným Hokim opět na běžecký stadión, Ema s Eliškou a Jezusem si šli vyzkoušet sněžnice a ostatní se koulovali u chaty anebo pod taktovkou Stokiho stavěli obrovitánské iglú. Největšími kopáči  byil vyhlášeni Kryštof s Matesem, kteří kopali tunel z obou stran, aby se po hodině práce dokopali až k sobě navzájem a otvor uvnitř iglú zvětšili natolik, že se nás tam nakonec vešlo 9. Jenom jsme litovali, že už musíme jet domů, protože někteří tam chtěli i přespat. Ve vlaku na zpáteční cestě jsme dali dětem výzvu, aby to zkusily přežít bez mobilů, a až na nějaké menší skuhrání to zvládly všichni hezky J.