Zprávičky z minulosti - Den dvanáctý

Přidáno:10.07.2020 (17:14)

Drazí rodičové,

po době socialismu nás Albert GT přenesl zpět současnosti. Na ranním nástupu časoprostoroví vědci spočítali střípky safíru, které jsme během putování získali. Bylo jich stále jen osm, tudíž nám ke složení safíru chyběly ještě dva. Časoprostorové vědce tak napadlo, že bychom mohli do stroje vložit všechny diskety najednou a co se nestalo…

Za pár okamžiků se objevily všechny důležité postavy českých dějin, které jsme během putování historií potkali. Do jedné řady se tak poprvé v historii postavili pravěké ženy, Cyril a Metoděj, Přemysl Oráč a Libuše, Karel IV. s matkou Eliškou Přemyslovnou, Jan Hus, Rudolf II., Marie Terezie a Josef II., Jára Cimrman, Magdaléna Dobromila Rettigová, T. G. Masaryk a představitel socialistické éry generál Litviněnko. Devátý střep safírů se nám nepodařilo získat v době Velké Moravy, a tak Libuše zpětně odměnila družiny za nalezení jejího manžela Přemysla Oráče. Desátý safír však stále scházel, ale družiny rychle přišly na to, že jsme jej nezískali v době průmyslové revoluce, tedy v našem případě v době setkání s Járou Cimrmanem.

Jára tak musel zavzpomínat, kam ho zašantročil a přišel na to, že on sám jej vložil do stroje v době, kdy začal Alberta GT budovat. Alberta GT jsme tedy otevřeli a poslední díl safíru nalezli na jeho dně.

Pak už mohla nastat soutěž o největšího Čecha českých dějin. Každý z představitelů doby měl minutu prostor k projevu, proč by právě on měl být zvolen největším Čechem. Hlasování probíhalo tak, že se každé dítě rozeběhlo ke svému favoritovi. A věřte nebo ne, ale mezi všemi představiteli historické doby zvítězil s 24 hlasy (z 60) Tomáš Garrigue Masaryk. Možná proto, že založil první stát, nebo proto, že země v jeho době vzkvétala, či se jim jen líbil kostým. Jsem ale přesvědčený, že prožitý den v době první republiky, stejně tak jako dny strávené v jiných historických obdobích, v dětech zůstanou ještě dlouho, věřím, že o mnoho déle, než kdyby jen viděly obrázek Masaryka ze školní lavice.

Čtvrtek však patřil hlavně závěrečné hře družin rozdělené do dvou etap. V té dopolední měly družiny za úkol posbírat co nejvíce nápověd, které byly zaznačeny v mapě okolí. Strhla se tak velká běhačka ve stylu rogainingu. Nápovědy sloužily k sestavení časové osy událostí, které se udály v české historii. Výsledkem byla několik desítek metrů dlouhá osa s obrázky, která určí vítěze celotáborové hry.

Na oběd byla většinou oblíbená koprová omáčka s vejcem a knedlíkem a boršč se zakysanou smetanou, který překvapivě chutnal i těm největším odpůrcům polívek.

Po večerním čarodějném programu Máši a Motýla po setmění přišel čas na složení safíru. Každý z deváťáků vzal do ruky jeden střep a přesunuli jsme se k nedaleké skále, kde jsme jej poskládali dohromady. Safír byl složen. Bum. Prásk. Kde se vzal, tu se vzal, ze skály vylezl praotec Čech. Na začátku jsme věděli, že ten, kdo safír dohromady poskládá, dočká se pravého bohatství. Praotec Čech pronesl velmi krásnou motivační řeč, v níž nezapomněl zmínit důležité hodnoty, kterých bychom si v každé době měli vážit. Pravé bohatství netkví v materiálních věcech, nýbrž ve věcech přátelství, lásky, krásy přírody. Praotec také zmínil, že je důležité žít dobrý život a k tomu dětem požehnal. Pak už se každý vrátil do své kryogenní komory a naposledy si vyslechl denní rekapitulaci Alberta GT.

Toť vše ke čtvrtku. Čeká nás poslední přesun, poslední doba a hádám, že to nikdo z vás neuhodne. Nebo snad ano?