Jak bylo aneb Outdoor 2023

Datum:08.08.2023

Každoročně se parta přátel a členů našeho oddílu TOM KADAO Opava vydává na vícedenní cestu Evropou, které zkráceně říkáme Outdoor, neboť jezdíme na kolech, chodíme po horách, zdoláváme via ferraty a hlavně splouváme řeky.  Nejinak tomu bylo i letos v červenci 2023. Výběr destinace však byl velmi složitý, neboť v Evropě panují velká sucha a vodní stavy řek nebývají v letních měsících příznivé. 

Postupně jsme řešili, kde jsme za posledních 20 let byli, kam se vrátit, co kde vidět nového, jakou horu zdolat, kde je nějaká ferrata a hlavně jsme sledovali vodácké aplikace, kde voda je a není. Nakonec jsme původní plán Pyreneje II odložili a volba padla na francouzské Savojské Alpy, kde řeka Durance slibovala vody dostatek a i další řeky v okolí vypadaly trochu nadějně!

Po návratu z letního stanového tábora jsme přichystali stany, lodě, vodácký materiál, naplnili sportovní materiál pro všech 25 účastníků, každý si připravil svůj bike, naplnili plynové bomby, vše nabalili na vlek a mohlo se vyrazit k městům Embrun a Briancon, kam jsme se vrátili po dlouhých 11 letech, s podobným, ale velmi obměněným programem.

Na 4 noci jsme zakempovali přímo u přírodní vlny Raiboux na řece Durance, jejichž 40 kilometrů jsme zvládli na jeden zátah hned následující den. Pro velký úspěch jsme ještě její závěrečnou rychlou pasáž do města Embrun dali ještě jednou.

Další den ve francouzských Alpách jsme věnovali kaňonu řeky Guil, který pod hradem Fort Queyras skrývá překrásnou via ferratu nad řekou Guil, kterou jsme před léty nestihli navštívit, ale nyní si ji většina nenechala uniknout. Všichni pak urazili na kolech 50 kilometrů zpět do našeho kempu New Raiboux. Další den byl složitější na organizaci, ale večer bylo skutečně o čem vyprávět. Návštěva historického centra města Briancon byla již jen třešničkou na zážitkovém dortíku. Cyklisti si celý den vychutnávali traily v bikeparku Serre Chevalier v horách na řekou Guisane, kterou splouvali vodáci a někteří dokonce spluli i čtyřkovou výživnou pasáž do soutoku s řekou Durance.  A víte, jak se vodák dostane kamkoli, třeba do centra Bryancon nebo do kempu? No, vyleze z lodi, sedne na kolo a jede. Bohužel jsme museli měnit program, neboť zamýšlené splutí řek Drac a Ubaye jsme museli pro nedostatek vody zrušit, proto jsme před odjezdem do Itálie spluli Durance podruhé.

Cesta do italského Piemontu k řece Sesii ubíhala v režii všech účastníků, neboť každý nakrmil několikrát autobusový playlist písniček, které jsme pouštěli a bus 300 kilometrů burácel písničkami, které máme rádi. Ani jsme se nenadáli a byli jsme na konci horského údolí v Alagna Valsesia. Přestože při odjezdu řeka Sesia vodu měla, nyní po týdnu již bylo jasné, že strávíme dny v horách a na kolech, neboť voda opět poklesla pod vodácké možnosti. Z velmi příjemného kempíku Alagna jsme vyrazili do překrásných hor Valsesie. Čtyřčlenná skupina zdolala vrchol Piramide Vincent (4 215 m n.m.), další vystoupili na místní třítisícovky, zatímco další parta osmihodinovým trekem prohlédla prameny, vodopády a přítoky řeky Sesie. Velkým zážitkem pak bylo projetí cyklostezky údolíml Sesie, italskými vesničkami nad řekou, zakončené oslavou Janiných narozenin, sportováním a koupačkou v raftcentru v Balmuccii.

Na rozdíl od přejezdu z Francie do Itálie, byl přejezd z Itálie do Švýcarska k řece Vonderrhein otravný. Především proto, že jsme zkysli ve dvouhodinové koloně na dálnici u Lugana, ale také hlavně proto, že ani řeka Moesa neměla vodu. Nu což, přírodě neporučíte!

Vonderrhein, krásná švýcarská řeka vody měla dost a už když jsme vyjížděli z kempu v městečku Trun bylo jasné, že nás čeká báječný vodácký den. Nádherný skalnatý kaňon řeky, kterým se prodírá železnice, nám dal za pravdu, když jsme projížděli peřejemi Vonderrheinu z Ilanz do Reichenau. Pak volejbal a písničky v kempu a další den jsme strávili v horách přesně na opačné straně horského údolí.  Bus nás i s koly vytáhl do Oberalppassu, do výše 2100 m n.m.,  odkud jsme vyrazili „rýnskou“ velmi obtížnou cyklostezkou přes hory zpět do Trun. Obtížnou MTB, jindy nádhernou asfaltkou či šotolinou a někdy dokonce vytlačit kolo pěšky. Závěr však patřil švýcarskému státnímu svátku, oslavující založení Švýcarské federace, kdy jsme se přidali a dali se do tance s místními. No a pak už jen deštivá 20 hodinová cesta busem zpět.

No a pak je teď!

A je o čem vyprávět!

A pokud máte chuť, klikněte na https://www.youtube.com/watch?v=SmY61Py0E-Q

Zase někdy na cestách

Tom