Skvělý víkend ve Vsetínských vrších.

Datum:01.01.1970

Již dávno jsme si se staršími kluky a holkami slíbili, že uděláme čundr po horách. Jen my starší a v zimě, bez ohledu, jak bude a taky „bez mladších“, protože půjdeme „na těžko“ s batohy. Věděl jsem, že nás nepůjde 40, jako na Fatru, ale že nás bude jen sedm, bylo pro mne velkým zklamáním. Vím, že je zrovna sezónní období chřipek a angín, ale myslím, že větší epidemií je už delší dobu lenost a pohodlnost.

Počet v sedm, však ničemu vůbec nebránil, ba naopak. Sešli jsme se ráno u nádraží, abychom za nějaké 2,5 hodiny vystupovali ve Vsetíně, počkali na autobus do Bystřičky, U Bušů, kde jsme na zastávce vystoupili do deště. Na sebe pláštěnky a v poledne jsme již byli v, 4 kilometry vzdálené, hospůdce v Santově. Super!

Pomalinku přestávalo pršet a my začali stoupat přes Ptáčnici k chatě na Vsáckém Cábu (841 m.n.m). Zastavili jsme se, napili, zkoukli závěr přenosu v biatlonu, kluci hráli Bang! a kolem třetí odpoledne jsme začali klesat k cíli naší sobotní cesty v Janové, chalupě Kusalíno.

Jenom jsme rozvěsili mokré hadry a pláštěnky kolem kamen a zanedlouho již praskalov kamnech dřevo a oheň, my si uvařili horký čaj a kávičku. Vyndali jsme jídlo a hlavně opět Bang a mohlo se začít „nicnedělání“. To my umíme dobře! Dib, který celou cestu táhl kilo mouky, vyrobil nádherné těsto, které nechal vykynout a zatímco Rózi psala do místní kroniky a kluci hráli karty, pekl v troubě vynikající placky, které jsme si mazali česnekem nebo sýrem či kečupem. Dobrota!  Celý večer jsme hráli deskovky: oddílové pexeso, Yogi a výborně jsme se bavili u hry Co to čmáráš? Vlk potom hrábl do strun a zpíval a hrál ještě dlouho v noci. Vždyť jsme se na to těšili a celou cestu na chalupu jsme se střídali v nesení kytary. Příště už bez ní nejdeme, to je jasné!

Ráno jsme si udělali snídaně, někdo vajíčka, párek, jiný buchtu z domova nebo řízek a spustili jsme se do práce, neboť jsme slíbili správci Jirkovi, že pomůžeme trochu se dřevem. Asi dvě hodiny jsme jezdili s kolečky v blátě, které bylo i cestou sem, naším největším a nejčastějším „nepřítelem“. Menší špalky jsme ukládali do přístřešku a velké jsme přemístili kutálením na bližší hromadu k chalupě. Pak už jsme však museli vyrazit na cestu, neboť nám jel po obědě vybraný vlak domů. 6,5 kilometru dlouho cestu z Kusalína do Vsetína na vlakové nádraží jsme ušli za necelou hodinu a půl a náš vlak jsme stihli jen taktak. Ušli jsme za ty dva dny 22 kilometrů, boty a kalhoty jsme měli zablácené, ale ve vlaku nám kupodivu nikdo nic neřekl, ani když jsme s kytarou opět zpívali.

Měli jsme se fantasticky, i v horším sobotním počasí. Byl to prostě takový obyčejný čundr, moc prima víkend starších, jaký jsme si slíbili a jaký určitě zase zopakujeme. Už nyní obhlížíme boudy, kam bychom se vydali příště!                                                                                                                                                       Ahoj Tom

https://www.kadao.cz/foto/index.php/2024/Kusal-no-aneb-Vset-nsk-mi-vrchy