Podruhé ze země Jamatai

Datum:03.07.2024

Úterní den zahájila hádka mezi dvěma sestrami - bohyní slunce Amaterasu a bohyní měsíce Cukujomi. Cukujomi vyhodila Amaterasu pryč z tábora, avšak si neuvědomila, že to bude znamenat to, že přestane svítit slunce a nastane doba temna. Ta vypadala tak, že všichni starší v klanech si museli zavázat oči a následující čtyři hodiny strávili poslepu a museli se spolehnout pouze na dopomoc svých mladších kolegů. A tak se mohly hrát jen hry, u kterých není zrak důležitý, naopak si děti tříbily jiné smysly – hmat, čich a chuť. Obzvláště aktivity na chuť se dětem pozdávaly, jelikož mohly vyzkoušet 9 druhů ovoce a přemýšlet nad tím, co ochutnávají.

Na oběd bylo jedno z nejoblíbenějších táborových jídel a to knedlík s kuřetem na paprice, po kterém se jenom zaprášilo. Zejména ti, kteří měli v plánu po obědě zahájit bobříka hladu, si šli i vícekrát přidat. Následoval workshop deskových her a výrobu vějířů. Cukujomi, která už litovala svých slov i vyhození své sestry, se poté podařilo zjistit, že se Amaterasu ukrývá ve změti labyrintů a podzemních chodeb. Pro klany a táborníky to znamenalo znovu poslepu strávit zhruba hodinku při hledání klíčů zavěšených na kolících ve změti provázků vytvářejících pavoučí síť napříč celou loukou. A nestačilo pouze najít klíč, ale také najít pokličku, na kterou jej zavěsit. A protože louka byla po dešti ještě pořádně rozbahněná a děti celou dobu lozily po čtyřech (naštěstí většina byla v plavkách), umíte si představit, jak asi vypadaly. Ale alespoň bylo o příležitost víc zahučet do potoka a pořádně se ošpláchnout. Kdo nechtěl do potoka, mohl vyzkoušet teplou sprchu, fuj! Za hru jednotlivců děti nasbíraly další kousíčky chrámů a do začátku podvečerního osobního volna čas strávily tím, že přemýšlely nad nejlepšími kombinacemi, jak chrám postavit.

Bohužel sportovní turnaji se ještě nemohl naplno rozběhnout kvůli nevhodného terénu, ale i tak jsme si zahráli s vděčností hru Hu Tu Tu Tu a otevřen byl deskostan, chcete-li deskoherna a tu vzali mnozí útok a kdyby mohli byli by tam dodnes.  A večerní program byl vskutku velkolepý - každý klan si na předem danou hudbu a dané téma (např. Godzila, Překrásná gejša, Cesta samuraje) měl vytvořit choreografii. Ale také masky, které spočívaly v tom, že jsme si každý na své tmavé oblečení připevnili barevného kostlivce ze svítících tyčinek. Při předvádění choreografií pak vznikaly zcela mimořádné efekty a scény, které si jistě rádi prohlédnete ve videích a fotkách. Na závěr jsme si ještě úplně všichni pod širým nebem a v úplné tmě zatančili společnou choreografii nacvičenou už z rána. A to nejdůležitější se stalo hned poté – Amaterasu a Cukujomi se spolu usmířily a domluvily se, až se až do konce věků budou na obloze střídat tak, aby na sebe nemusely navzájem žárlit.

Ve středu ráno zavítala na tábor mobilní dílna a s ní 6 moc příjemných a sympatických chlapíků, vedených Přemkem Kubesou, kteří ochotně s dětmi strávili celé dopoledne a i notnou část odpoledne, protože ty byly vskutku nadšené, že si každý z nich mohl za pomoci různých speciálních strojů a nářadí vyrobit svůj vlastní samurajský nůž či lampión do stanu. A tak se teď po táboře prohánějí spokojení kluci i holky s noži připevněnými u pasu a v noci jistě budou svítit po táboře krásně ozdobené lampióny. A protože ještě pořád nemají všichni hotovo, Iva v kuchyni už netrpělivě čeká, kdy bude moct vydat dnešní menu – čímž je bramborový knedlík se špenátem a vajíčkem. My se však už i trošku těšíme na večerní krupičku, která je mezi námi dětmi rovněž velice oblíbená.