Outdoor v Dolomitech

Datum:19.07 - 31.07.2024

Na outdoor jsme letos vyrazili do italských Dolomit. Poprvé od vůbec prvního outdooru ve Švýcarsku v roce 2011 se nám nepodařilo naplnit autobus, a tudíž jsme na cestu vyrazili ve třech dodávkách Ford Custom s dvěma vleky doprovázených jedím Sharanem. 

První zastávkou bylo mestěčko Gemona rozprostírající se na pomezí italské části Julských Alp a Pádské nížiny. Gemonou protéká tyrkysová řeka Tagliamento a nedaleko se do ní vlévá řeka Fella. Obě řeky jsme spluli, po cestě se koupali a omrknuli jsme i netradiční válečný bunkr nacházející se přímo v řečišti.

Naše cesta pokračovala do centrální části Karnských Alp k národnímu parku Dolomiti Friulane. V klidném kempu u vesničky Cimolais jsme původně chtěli zůstat jen tři noci, ale malebné okolí nás přemluvilo si pobyt o noc prodloužit. Kromě řek Celina a Piave se v okolí nachází "protržená" přehrada Vajont, přes kterou se před 60 lety přelila povodňová vlna vzniklá sesuvem půdy. Ta zaplavila pod ní ležící městečko Longarone. Přehrada je dnes prazdná, ale pod hrazí se nachází 270m vysoká déčková ferrata, kterou jsme samozřejmě slezli. Okolí jsme také projeli na kolech a někteří se prošli k ikonickému bivaku Giuliano Perugini. "Friulánky" nás velmi mile překvapili svou krásou a turistickou nedotčeností.

Naše další cesta se ubírala přes řeku Fellu do nejnavštěvovanější části Dolomit k Sella Rondě. Tento proslulý masiv jsme objeli na kolech, samozřejmě s pomocí lanovek, bez kterých by to za jeden den nešlo. Na trase jsme sjeli několik trailů, pochutnali si na italských dobrotách v refugiu, pokochali se krásnými výhledy, třeba na zbytky ledovce Marmolady, ale také jsme nastoupali 1000 výškových metrů, což jsme tak nějak (při placení bikepassu) nepředpokládali.

Byť jsme byli dodávkami, pravá outdoorová atmosféra rozhodně nescházela. Nechyběla každovečeřní vůně linoucí se z rozpálených pánviček na plyňácích, nechyběla kytárka, volejbálek, ani večerní vykládání zážitků.

Celý výlet jsme zakončili u Brixenu, kde jsme si sjeli řeku Rienzu, dali do pořádku veškerou výbavu, zapojili vleky (s kterými jezdili zejména Jesus, Tom a Adélka, za což jim patří velký dík) a vyrazili zpátky do ČR. Celý outdoor s námi absolvoval i dosud nejmladší účastník Albík W., který je opravdu pašák, stejně jako jeho maminka, která nás podél řek doprovázela na inlinech a dokonce si střihla i ferratu.

Byť nám letos chyběli naši milovaní řidiči Míra s Jurou i celý žlutý cirkus, zjistili jsme, že i v dodávkách to nemusí být tak špatné. Děkujeme Tomovi za organizaci a snad za rok ve větším počtu!