Čundřík nejmladších

Přidáno:13.06.2022 (17:34)

Vlastně ani nevím, kdy jsem naposledy stál u okna vagónu vláčku do Svobodných Heřmanic a koukal na ubíhající koleje. Vedle mne stáli malí kluci a povídali jsme si, co budeme celou sobotu a neděli dělat, co nás čeká. Byli netrpělí, jak už dnešní děti bývají. O to více, když před Šífrákem vlak hodně zpomalil a nakonec stál, začli poskakovat po vagónu, už už vystoupit.  Vlak asi odpočíval, chladil se, ale nám to nevadilo. Čekal nás krásný slunečný teplý víkend s nejmladšími oddílovými, 3 holky a 8 kluků, později se k nám ještě dva další přidali.

Po chvíli jsme už šlapali od železniční stanice ve Svovodbných Heřmanicích k šífrovému lomu ve Svobodkách. Bylo 10 hodin dopoledne a z počátku se do vody moc nechtělo, bylo brzy. Za chvíli jsme tam však už byli, zchladili se, kluci stavěli hrázky, pozorovali jsme ryby a potápěče a pak už pokračovali v cestě do Jakartovic na lomy. Také jsme pokračovali v kamínkové hře, za které byla slíbena i prima odměna v neděli v hospůdce. Šli jsme po skalkách, loukou, hráli Na Hada, kdy TV táhnul cestou necestou dlouhého lidského hada na laně, hráli Trojnožku, stavěli jsme pyramidu z břidlice, šli po jedné koleji, no a za chvíli jsme měli v nohách 9 kilometrů a bylo odpoledne a my byli na místě, kousek za chalupou kamarádů Matěje, Barči a Nikol, v lese na lomech. Nedaleko jsme měli auto s velkými batohy, malí potřebují trochu pomoci, ale až vyrostou, určitě bágly unesou a vyrazíme na těžko.

Všude kolem břidlice, borovice, mech a překrásné místečko pro naše bivaky, které si většina postavila. Nejenže to je úkol v Desítce, ale většina v tak krásném počasí nechtěla spát ve stanu. Stany stály jen tři. To bylo nadšení do stavby bivačků - upravit si místečko, natáhnout si provázek, vyrobit kolíčky, natáhnout a vypnout plachtu a pak si ustlat vlastní věci. My vedoucí jsme sice měli nachystány různé hříčky, ale v sobotu v podvečer už na ně nedošlo. Nejlepší hrou byla stavba vlastních "kamínek" z břidle a pak na nich smažení bramborových lupínků, vaření instantních polévek, vaření čaje z kopřiv z vody ze studánky a pak už byl večer a společná smažená vaječina, teplý čaj a pak jsme se šli společně umýt k jezírku, vyčistili si zuby a sedli k ohni. Povídali si vtípky, zazpívali pár dětských písniček, ale naši malí čundráci brzy usnuli ve svých bivacích, takže jsme si zpívali u ohně staré písničky už jen tři. A najednou byla půlnoc! Ležel jsme v hamace, koukal na měsíc, poslouchal "noc" a bylo mi dobře. 

Probudil jsem se ráno, když už oheň opět hořel, na něm Markéta ohřívala čaj, někteří prckové už byli vzhůru, Štěpík ještě spal, ale ležel vedle svého bivaku, z kterého se skulil ven, Samík volal na každého, kdo vystrčil nos ze spacáku. Dostal jsem horkou kávu rovnou do spacáku, takže jsem z hamaky sledoval, jak se ostatní cpou ranními crossanty, které Markéta nakoupila.  A pak už jsme začali další hru, ve stavbě mostů, které musely unést zátěž, alespoň litru vody. Martin učil kluky a holky odlévat stopy. Odleli jsme ruku a podařilo se najít stopu srny.  A na závěr jsme zahráli hledačku, v níž všichni složili text: Ahoj kamaráde, noc v lese je balzám! 

Uklidili jsme naše ležení, aby po nás nic nezůstalo a mohli jsme vyrazit do Jakartovic, odkud nám jel bus do Opavy. Zastávka má skvělou polohu, přímo u hospůdky, kde jsme se odměnili za všechny ty hry a plnění po celý víkend. Všichni dostali nápoje za stavby mostů, které udržely láhev vody, někdo získal nanuky za kamínkovou hru, jiní zase za hledačku, nebyl nikdo, kdo by nic nezískal. 

Byl to báječný víkend, jen více takových, krásných milých a v tak nádherných místech. 

Díky Markétě, Martinovi, TVmu a Nikol za prima sobotu a neděli.....ahoj příště zase na cestě!