NAPOSLEDY Z TREBORIE aneb ohlédnutí

Datum:11.07.2015

Ahoj z Opavy, poslední ohlédnutí za Treborií,

u Bílého Potoka se toho ještě ve čtvrtek a v pátek událo mnoho, ale středeční večer nás dostal. Viděli jsme neskutečně veselá a především umělecky zvládnutá taneční vystoupení. Zvedačky, baletní supervýkony, skvělé choreografie všech výstupů. Po celé odpoledne, po předchozích bojích, se cechy daly dohromady a porota večer, myslím, valila bulvy a Týna s Frkoškou si královský bál připravily velkolepě. Král s Uršulou uváděli přicházející páry a soutěžící si vydobyli svými výkony, kostýmy a pomůckami  u Marcela „respekt“. Především „labuťáci“ a „důchodkyně“. A pak se strhla pravá nefalšovaná taneční párty, při které si zaskákal snad každý. No však mrkněte na video!

Během dne se pekly chlebové placky, byl vyroben katapult, střílelo se z praku a strhla se bitva mezi Melcorovými muži a vojskem krále Dobromysla, v táboře se objevila i barikáda, na které se bojovalo hadráky, lítaly koule z katapultu, ale Melcorovi se podařilo uprchnout. Hrála se také závěrečná soutěž cechů, ve které naposledy mohli jednotlivci ovlivnit konečné umístění a zvýšit své postavení

Nastartovali jsme opět naši novou oddílovou plynovou pánev a smažily se řízky. Snědlo se deset kilo vepřové kotlety, 20 kilo brambor a také skoro 10 litrů broskvového kompotu. Pan „Kyblík“, chatař, kterému jsme nosili zbytky pro slepice, spokojený nebyl. Nic nezbylo!

Král je mrtev. Ano, naši milí, král padl. Zlý Melcor jej probodl svým mečem, přestože ve vzájemném souboji padl i on. Ještě než král dodýchal, stačil nám, Treboranům, předat svitek, na kterém předal svou vládu nad Treborii tomu nejsilnějšímu. Družině, která nejlépe obstála v táborových kláních. Královo tělo bylo v noci, za účasti všech Treboranů, pohřbeno do královského hrobu. Myslím, že si Robert zažil svých pár chvilek hrůzy, když Týna vhodila květinu na jeho pozůstatky, hrob byl zakryt a začala dopadat na jeho hrob. V té chvíli bylo u hrobu nahoře „nezvykle veselo“.

Konečně se do tábora dostalo i chladnější počasí a dokonce pršelo, chvílemi i hodně, takže se hrály deskovky, četly komiksy a potom se sušilo všechno, co zmoklo, neboť většina tábora nebrala déšť vážně. Všichni byli po dnech veder tak rozpáleni, že si doslova užívali mokrá trička, chodili po dešti, běhali mezi kapkami deště. Konečně začaly i studené chladné večery a noci, jak to má být. Předposlední z nich, patřil vyprávění historek vedoucích ze svého života, ať osobního nebo oddílového. Historky, buď ponechali tak, jak se opravdu staly nebo je poněkud upravili. Soutěžící museli hádat, zda je to pravda nebo lež. Večer končil za tmy a to jsme ještě šli pohřbít krále. No však dospíme teď, doma.

Pátek začal sportovními turnaji. Hrál se softbal, mölkky, přehazovaná, ale nejstarší deváťáci se neúčastnili ničeho. Dodělávali si fakule. Již během tábora si sbírali do plechovek smůlu z jehličnanů, kterou na ohni rozehřáli a společně s jehličím nalévali na tyče. Vzniklo tak 10 fakulí. Letos máme 10 deváťáků a to je snad nejvíce v historii oddílu. Je nepsanou tradicí oddílových táborů, že právě nejstarší z dětí, mají tu čest slavnostně zapálit závěrečný oheň, který byl naplánován na páteční, závěrečný večer.

Odpoledne, po koprovce s knedlíkem, však čekala všechny rody závěrečná bitva v okolí tábora o své vlajky, sekery, meče, ve které si je vzájemně kořistili, strhávaly si životy a mezi válečníky se pohybovali, kteří měli zjistit u tábořišť cizích družin tajemná sdělení. A na úplný závěr zbyla ještě půlhodina na návštěvu Šmelcovny, kde každý bojovník svlažil hrdlo malinovkou nebo žlutou „zonkou“. A byl tady večer a sním poslední nástup rodů, na kterém jsme se všichni dozvěděli, jak celé dobrodružství dopadlo. Starý král padl a na jeho místo usedla vítězná družina Ovčáčků a na místo krále si zvolila, ze svého středu nového krále, Tina.

A pak společné foto, vyhlášení a odměnění vítězů, pochválení všech všemi, jak to má být! Úplný závěr pak již patřil deváťákům a jejich fakulím, loučím, kterými zapálili oddílový táborový oheň. „Zapaluji tento oheň ve jménu přátelství“, „zapaluji tento oheň ve jménu oddílu, lásky, přírody…..“.zaznělo nad Bílým Potokem a pak dlouho zněly kytary a dlouho se zpívalo a postupně se unavení ukládali ke spánku, každý kde chtěl, u ohně nebo ve stanu.

Dvacátýdevátý tábor skončil. Pustím si Dibovo video, který přišel s báječnou Treboria TV a prohlédnu stovky fotek, které byly na táboře pořízeny. Ohlédnu se za krásnými 14 dny u Bílého Potoka, které jsme prožili.

Díky patří všem, vedoucím i klukům a holkám za přípravu, výdrž a bojovnost a Moravskoslezskému kraji, za finanční podporu naší celoroční činnosti!!