Pozdrav z Krušných hor č.3

Datum:19.08.2015

Ahoj z Krušných do Opavy,

Do úterního rána jsme se probudili v altánu vedle horské chaty U Červené lišky. Na nás sice nepršelo, ale kolem nás všude a to velmi. Pondělí se ještě „becherovkou“ dalo zachránit, protáhnout vlakem do Potůčků a v pláštěnkách pěšky 4 km k chajdě. Ale co celé v úterý v dešti? Nabízelo se několik činností a ty jsme dělali po celý den: leželi jsme ve spacácích a četli si nebo spali, hráli deskovky a jedli. Všechno nám šlo náramně. Navíc z majitelky „Červené lišky“, původem z Ukrajiny, se vyklubala příjemná hostitelka, výborná kuchařka a srdečná žena. K dispozici jsme měli klubovničku v chatě ke hrám a jídlu, která nám ráda donášela. Na jídelníčku měla, mimo jiné, své národní speciality: boršč, pelmeni, štrůdly a také jsme se domluvili na dvou večeřích. Kolem čtvrté odpoledne na chvíli přestalo pršet a partička nedočkavců, vedená Honzou H., vyrazila na Blatenský vrch a Vlčí jámy, aby splnili alespoň 20 km z naší plánované trasy. Dojeli samozřejmě za deště, ale nadšení z viděného. Větší skupinka se šla projít a ti nejrozumnější zůstali ve svých spacácích. Po večeři jsme dvojnásobně nabouchali dodávku a vyrazili do bazénu v Potůčkách. Já jsem sice nebyl, ale celá parta přijela spokojená a hlavně umytá!!

V okruhu několika kilometrů kolem chaty nebyl žádný mobilní signál, ale wifi na chatě byla (ne v prudkých lijácích). Takže se našly chvilky, kdy byl déšť méně intenzivní, že jsme sledovali počasí na středu. Zprávy byly pozitivní a těšili jsme se!

A skutečně! Ráno nelilo! Mžilo tak hustě, že to bylo vlastně jedno, jestli mží nebo lije! Přesto jsme poděkovali „panímámě Lišce“ za její pohostinství, zaplatili a vyrazili kolem rašelinišť pod Zlatým kopcem, směrem na Boží Dar. Už ráno vzal za své plán zdolat Klínovec. V tomto počasí by bylo naprosto zbytečné se vydat do dvanáctiset metrů nad mořem. Naštěstí už od včerejška, kdy jsem odpoledne sjel dodávkou do Potůčků telefonovat, jsme žili v naději, že se podaří další dvě noci strávit v základní škole v Kovářské. Nebudu předbíhat!

Na Božím Daru jsme zapadli do hospůdky, dali si čaj a mnozí psali pohledy domů a hned je odnesli přes uličku do Ježíškovy poštovny. Vždyť Boží Dar je kromě jména i nejvýše položenou obcí u nás.

Pak už jsme uháněli přes německý Oberwiesenthal do Kovářské, kde nás čekala Martina a Honza Zdiarští, vedoucí místního oddílu TOM Stopaři. Dle domluvy jsme zde měli zajištěno stanování, ale Marti, které jsem byl den předem volat,  se povedlo zajistit pro nás ubytování v místní základní škole. "Pane řediteli, děkujeme!" Jaké však bylo naše překvapení, když nás v Kovářské Honza promoklé přivítal horkým čajem v Muzeu letecké bitvy nad Krušnohořím 11.9.1944, kterého je nejen správcem, ale neúnavným iniciátorem a hlavně nadšencem nejpovolanějším. Honzovo vyprávění o hledání v minulosti, ale zároveň setkávání se v přítomnosti s aktéry bitev, četba náramně čtivých popisků u exponátů, prohlídka neuvěřitelně zajímavé a obsáhlé sbírky v muzeu, nám fantasticky obohatily deštivé dny. Je obdivuhodné, co zvládne lidské nadšení a zapálení pro věc. Doporučuji malé muzeum o jednom dni válečných dějin navštívit. Jeden den v životě lidském a o kolik pohnutých osudů?! Klikněte na www.museum119.cz nebo sem někdy přijeďte si Honzu poslechnout. Společně jsme pak ještě byli všichni na večeři a příjemně si popovídali o turistice, tomících, Krušných horách a okolí, a vždy když jsme ukázali mapu, kam chceme jet, Honza prstem ukázal, kde našel kus bombardéru nebo jiný artefakt. Byl to milý a příjemný večer, stejně jako jejich dva kluci, Vítek a Pavlík.

Po večeři ještě rychle využít tělocvičnu: fotbálek, vybíjená, házená. Místa dost, vždyť se místo v tělocvičně, spí jako tradičně v nářaďovně  a na chodbách, aby bylo místo na hry. Kdo neskotačil právě v tělocvičně, opět maže karty nebo hraje deskovky. Hlavní však je, že usušíme všechny věci. Ještě jednou díky!!

Je před půlnocí. Venku neprší! Všechna „metea“ hlásí blížící se pěkné počasí. Ovšem to hlásily radary již na dnešek a nějak to nedopadlo. Uvidíme? Chceme zdolat Klínovec a možná stihnout i některé resty z minulých dnů. Zatím jsme toho moc nenajeli, kolem 100 km. Hlavně, že jsme všichni v pohodě a nikomu se nic moc zlého nepřihodilo.

Takže pěkné dny a někdy zase napočtenou!! Ahoj Tom