Zpěvník

Muzeum - Jaromír Nohavica

1. ^DVe Slezském muzeu, ^Av oddělení ^Hmitřetihor
je bílý ^Gkrokodýl a ^Dmedvěd a liška a ^A7kamenní ^Dtrilobiti,^A7
Dchodí se tam jen tak, co ^Anoha nohu ^Hmimine,
abys viděl, jak ten ^Gživot plyne, ^Djaké je to všechno ^A7pomíjivé živobytí^D,
^Gpak vyjdeš do parku a ^D4suscelou noc se ^Gtouláš noční Opavou
a ^Copájíš se ^Gpředstavou, jaké to bude^D v ^Gráji,
O: v ^Dpět třicet pět jednou z ^Apravidelných ^Hmilinek,
     sedm zastávek do ^GKateřinek, ^Dukončete nástup, ^A7dveře se ^Dzavírají.

 2. Budeš-li poslouchat a nebudeš-li odmlouvat,
    složíš-li svoje maturity, vychováš pár dětí a vyděláš dost peněz,
    můžeš se za odměnu svézt na velkém kolotoči,
    dostaneš krásnou knihu s věnováním zaručeně,
    a ty bys chtěl plout na hřbetě krokodýla po řece Nil
    a volat:"Tutanchámon, vivat, vivat!" po egyptském kraji,
O:

 3. Pionýrský šátek uvážeš si kolem krku,
    ve Valtické poručíš si čtyři deci rumu a utopence k tomu,
    na politém stole na ubruse píšeš svou rýmovanou Odysseu,
    nežli přijde někdo, abys šel už domů,
    ale není žádné doma jako není žádné venku, není žádné venku,
    to jsou jenom slova, která obrátit se dle libosti dají,
O:

 4. Možná si k tobě někdo přisedne,
    a možná to bude zrovna muž, který osobně znal Egypťana Sinuheta,
    dřevěnou nohou bude vyťukávat do podlahy rytmus metronomu,
    který tady klepe od počátku světa,
    nebyli jsme, nebudem a nebyli jsme, nebudem a co budem, až nebudem,
    jen navezená mrva v boží stáji,
O:

 5. Žena doma pláče a děti doma pláčí,
    pes potřebuje venčit a stát potřebuje daň z přidané hodnoty
    a ty si koupíš krejčovský metr a pak nůžkama odstříháváš
    pondělí, úterý, středy, čtvrtky, pátky, soboty,
    v neděli zajdeš do Slezského muzea podívat se na vitrínu,
    kterou tam pro tebe už mají
O:

Zpět do menu