C, G, Ami, F
Z hospody se trousí smuteční hosté,
v kočárku u parku děťátko spí, život, jak prosté.
Na noviny ulehá tulák pod mostem, sebevrah v domově důchodců,
zkouší to posté, život, jak prosté.
R: Začátek a konec v jedno splývá děcko,
čůrá do plínek dědek, slintá do piva, chvilku
je to všechno tak strašně úžasné a potom už zas ne.
V zapadlý cukrárně s celonočním provozem
u osmý laskonky snil jsem svůj sladkej sen,
ve kerým do nádražní čekárny vešla miss word,
podívala se na mě, řekla: ‚Hochu už pojď‘.
A já nechal rachotit vagony na slepý koleji.
Skočil po hlavě rovnou do peřejí.
Modřiny nevadí, ty patří k věci
a poznámky v žákovský, ať klidně shoří v kleci
Začátek a konec nemáme až tak ve svý moci
a stejně jde nakonec jen o ten jeden pocit,
kterej je uprostřed zhruba právě teď.
Ze země nikoho stvořit si svůj svět.
R:
Z hospody se trousí smuteční hosté,
v kočárku u parku děťátko spí, život, jak prosté.
Na noviny ulehá tulák pod mostem,
sebevrah v domově důchodců,
zkouší to posté, život, jak prosté.
R: V prasklině betonu, květina roste.
V bordelu za městem vrže postel.
V neděli k ránu plní se kostel, život…