PO STOPÁCH SNĚŽNÉHO MUŽE

Datum:06.02.2016

6. února jsme se stali my, nováčci v čele s Marcelem a doprovodným týmem ve složení Hanule, Urša a Anča, členy pátracího týmu. Pokusili jsme se odhalit pravdu o možné existenci sněžného muže zvaného Yetti, též GIGANTOPITÉK, který údajně žije v teritórii Bohučovice a jeho okolí. A jak si naše výprava vedla?

Již ráno jsme se sešli na Praskové, nastoupili na autobus směr Podvihov a dojeli na konečnou zastávku. Hned poté nám Marcel vše vysvětlil. Koho hledáme, proč dokazujeme jeho existenci, ukázal nám fotky Yettiho v zimě i v létě a též jeho stopu ve sněhu.
Všechno to byly materiály ze spisu jednoho vědce, který měl kdysi laboratoř v Bohučovicích. Naštěstí se tyto informace dostaly až k Marcelovi a my tak mohli přijít pravdě na kloub. 
 

Pomocí chytrého tabletu jsme šli po stopopách Yettiho. Cestou jsme naráželi na velké i malé důkazy o tom, že vážně Yetti může existovat. Z Podvihova jsme došli na oddílový srub, kde jsme si udělali malou přestávku. A naše výprava pokračovala dále!
Našli jsme tajemný les, ve kterém se Yetti mohl pohybovat, také jsme našli místo, kde byla pořízela fotografie. Začínalo to pravé dobrodružství! Byli jsme jen kousek od pravdy.

U Záviššího potoka jsme si rozdělali oheň, opekli buřty a zahráli hry. A možná, že buřty byly to, co našeho GIGANTOPITÉKA přilákalo. Urša z ničeho nic přiběhla za naší výpravou a začala křičet: ,,Viděla jsem ho! Nechal nám stopu! Rychle, pojďte!" ......a opravdu, zanechal nám stopu v krtinci. Naštěstí měl Marcel při ruce sádru a my tak mohli odlít jeho stopu. Dokonce jsme našli jeho spižírnu! Oddychli jsme si, když jsme zjistili, že se tento druh Yettiho živí rostlinohoubou, kterou jsme později pojmenovali HOUBOMILKA. Tuto bílou rostino-houbu, která je bez tepelné úpravy prudce jedovatá, jsme si opekli na ohni a všichni jsme se olizovali až za ušima. Poté, co nám uschnul odlitek, jsme zjistili, že nám s údajnou stopou zanechal také své chlupy. Jásali jsme, že po dlouhé době se nám podařilo přijít této zahádě na kloub!

Už zbývalo jen pár kilometrů na vlakovou stanici Hradec nad Moravicí. Celou cestu na vlak jsme hrdě nesli náš důkaz o existenci našeho Yettiho ve formě sádrového odlitku.
Ušli jsme více než 10 kilometrů, občas nám různé okolnosti naháněli hrůzu, ale co je hlavní? PROKÁZALI JSME PRAVDU O EXISTENCI GIGANTOPITÉKA a co ještě? Někteří z nám měli to štěstí, že ho dokonce zahlédli!!! Tak třeba budete mít štěstí i vy, když se vydáte do temných bohučovických lesů?! 
Tak AHOJ a všem nováčkům patří díky za jejich odvahu a pomoc při hledání!!!