Vyzvědači

Datum:07.11.2014

Přesně v 16.00, jak bylo naplánováno, se všichni sešli v klubovně, aby si zopakovali pravidla a rozdělili se do týmů. Teda, alespoň doufám. Nevím, kde jsem se přesně v 16.00 nacházel, ale v klubovně to zcela jistě nebylo. Tentokrát za to ale nemohl můj talent být vždy na správném místě v t=(správný čas+10 minut)*x, přičemž x ∈ <1; ∞). Ve čtvrtek večer jsem totiž zjistil, že se musím v pátek vydat do Ostravy a dříve než o půl páté se zcela určitě nevrátím. 
Přesto že jsme s Motýlem začali připravovat vyzvědače už týden dopředu, dolaďovali jsme spoustu věcí ještě v pátek ráno. Nebyl jsem si proto vůbec jistý, jestli jsme nezapomněli na nějaká pravidla, jestli jsem Motýlovi předal opravdu všechny důležité materiály, a jestli on je někde nezapomene, jestli není herní doba moc dlouhá nebo moc krátká, jestli budeme mít dost map pro všechny, jestli nebude pršet... Jediné co nám ale nakonec chybělo, byly noviny na večerníčkovské čepice, na což jsem si samozřejmě ani v nejmenším nevzpomněl. 
Když jsme tedy s Motýlem zaběhli do nejbližší trafiky pro noviny (ano samozřejmě jsem se už mezitím stihl vrátit z Ostravy, jinak by se pro nás pro oba nejbližší trafika nacházela někde mezi Hájem ve Slezsku a Velkou Polomí) a donesli je oběma týmům, bylo všechno hotovo a připraveno.
Celá hra trvala přesně hodinu a dvacet minut a z pohledu vnějšího pozorovatele proběhla bez větších potíží. Ihned po ukončení jsme se s Motýlem sešli k rychlému pětiminutovému vyhodnocení. Zakrátko jsme ale zjistili, že stejně jako u přípravy otázek je i tady nutno předpokládaný čas vynásobit pěti. 
Za slabou půlhodinku jsem tedy přiběhl ze sčítárny (autobusové zastávky) na náměstí, vystoupil jsem na vyvýšené místo, přehlédl jsem shromážděné zástupy (připadal jsem si jako Kristus při kázání na hoře - nikoliv co se týče mé řeči ale podle počtu posluchačů), a chtěl jsem vyhlásit výsledky. Jaké bylo mé překvapení, když jsem při pohledu do svých záznamů zjistil, že jak u prvního tak u druhého místa je napsáno (a podtrženo) - MODŘÍ. Po několika vteřinách vnitřní paniky jsem ale provedl rychlou korekci a určil skutečného vítěze. S počtem 94 bodů naprosto těsně (o dvě otázky) zvítězili červení. Oběma týmům jsem tedy rozdal ceny, sestoupil jsem z pódia a připojil jsem se ke skupině směr Kylešovský kopec. 
Když už jsme se společně s mou sestrou a s Hanulí odpojili od ostatních a vydali se domů, vyběhla ještě zpoza rohu Stoka a vybafla na mě: "Tomíku, můžete s Motýlem napsat krátkou zprávuo vyzvědačích? Pokud možno dneska, ale nejpozději zítra!" 
P.S.: Pro příští rok slibuji rychlejší způsob sčítání výsledků :-)