Pěší putování Kadaa v BANÁTU

Datum:19.08 - 28.08.2016

Když minulý rok vyjeli DiB, Víťa a Stoki se svými kamarády do Banátu, tolik se jim tam líbilo, že nám DiB do 5 českých vesnic v Rumunsku uspořádal parádní desetidenní výpravu.

Pojďte se pokochat krásami Rumunska a českého Banátu :).

Páteční odpoledne a noc jsme strávili jízdou v autobuse a v sobotu ráno jsme dojeli na místo - Sasca Romana. Bylo teplo, slunko pálilo... První dva dny se šlo na těžko, jelikož by se autobus na některá místa nedostal, a tak jsme si sbalili potřebné věci a mohli vyrazit na první túru. Šli jsme krásným údolím řeky Nery a údolím potoka Beu. Cestou jsme míjeli skály, přecházeli různé můstky a žebříky a v neposlední řadě jsme také viděli vodopády! Na konci dne jsme došli ke krasovému jezírku Lacul Dracului, které stálo za to vidět. Přespali jsme v kaňonu řeky.

Druhý den ráno se pokračovalo v túře kolem řeky Nery přes rumunskou vesnici Sopotu Nou, kde nás čekal autobus. My mohli odložit velké bagly a vyměnit je za malé batůžky. Taky proběhla koupačka a odpočinek, abychom se připravili na sedmi kilometrový výstup nahoru do první vesnice ROVENSKO. Už když jsme se blížili vesnici, potkávali jsme salaše, stádo krav a všechno vypadalo, jako bychom se vrátili o několik desítek let dozadu. Prostě bomba! Koupili jsme první pohledy, prošli se po vesničce a večeři si vychutnali u paní Pražákové. Večeře měla tři chody: kroupová polévka, prejt s brambory a (jak už Víťa napsal ve svém článku z minulého léta) FAKT KOLOSÁLNÍ tvarohové vdolky. Po těch jsme se oblizovali ještě ráno :-).

Další česká vesnička v pořadí byla GERNÍK. Je to taky největší česká vesnice v Banátu. I když měl být tento pochod s krásnými výhledy, my měli mlhu a pršelo. Tudíž jsme nic moc neviděli, ale i tak to určitě stálo za to. Šli jsme kolem rumunských salaší, roztočili vodní mlýnky ,,U Petra" .... 
V Gerníku bylo spaní domluveno s Frantou Kuskou. Ten nás položil za školu, kde byl altán, takže pár z nás nemusela vybalovat stany. Večeře byla doma u Kusků. Ti mají kromě velkého stavení dva syny - Frantu a Lojzu. Kluci byli šikovní a hned nám všechno ukázali, pověděli, jak se dělá melounová marmeláda a jak je to u nich se školou a učením. Večeře měla tři chody: vývar, guláš s chlebem a opět famózní koláčko-vdolky. Někteří se prošli vesničkou, došli k jeskyni, ve které je jezírko s vodou pro vesnici a strávli večer v místní hospůdce.

Z Gerníku byl přechod do SVATÉ HELENY. Pořád ještě nebylo hezké počasí a tak jsme chtěli dojít do vesničky co nejdříve. Na jedné z odboček jsme odbočili k ,,Turecké díře", což byla velká jeskyně s kolonií netopýrů. Zmoklí jsme dorazili do vesničky a chvíli se schovali v místním obchodě, který slouží zároveň jako hospoda. Tom s Dibem domluvili s místostarostou Petrem Hrůzou, že nás nechají přespat v kulturním domě. Což bylo super, mohli jsme si vysušit věci a ráno nemuseli skládat mokré stany. Večeře byla protentokrát jiná. Rozdělili jsme se do více skupin a každá skupinka měla večeři v jiné rodině. Moje skupinka jedla u paní Hrůzové, která byla velice milá a večer si s námi  popovídala, jak to u nich chodí, jak už kousek techniky přišel i tady do Banátu a jak se pečou její vynikající dvakrát kynuté vanilkové rohlíčky.  

Ve středu byl odpočinkový den. Cestou autobusem do EIBENTHALU jsme se stavili ve vyhlášených rumunských lázních Baile Herculane. Takové lázně ještě nikdo z nás neviděl. Cesta do Eibenthalu byla trochu děsivá, protože serpentýny a úzké silnice jsou pro autobus smrtelnou kombinací. Ale naši řidiči to zvládli a zasoužili si od nás veliký potlesk. Za českou hospodou U Medvěda, kterou zde ze staré stodoly vystavěli tři kamarádi Štěpán, Honza a Tibi, byl kopeček, na kterém jsme každý měli svou ,,terásku" pro své stany. Oni tři kluci (www.dovolena-banat.cz) totiž pomohli Dibovi celou cestu naplánovat, zařídili ubytování ve vesnicích a výlet na Dunaj. Za to jim moc děkujeme! Naproti se tyčil větší kopec, který měl z kamenů poskládaný nápis vesničky (jako v Hollywoodu) a vlajkou Česka a Rumunska. Večeři jsme měli u Rominy, manželky Tibiho Pospíšila. Knedlíčková polévka, pečená žebírka s bramborovou kaší. A pak? Zpívalo se, hrály se deskovky,......


Nejdelší pochod byl ve čtvrtek a to 26 kilometrů do poslední námi navštívené vesnice BÍGR. Byl krásný slunečný den a celá cesta utekla rychle. Většinu času se šlo v lese a přijemnou rovinatou cestou. Přes vyhlídku Znamana a přes hřeben Ravna jsme došli do vesničky, kde jsme si chvíli popovídali s místní babičkou. Potom nás autobus dovezl zpátky k Medvědovi a my vyrazili rovnou na večeři (rajčatová polévka a fazole).

Poslední strávený den v Banátu stál opravdu za to. Po celý den byl s námi průvodce Lojza. Zažili jsme výlet do jeskyně Ponicova, která byla opravdu veliká a krásná. Projeli se lodičkami Dunajskou soutěskou a prohlídli hlavu Decebala – 55m vysoké sochy vytesané ve skále. Pan průvoce nás vzal také na vyhlídku ve městě Dubova. Pozdní odpoledne jsme už strávili v Eibenthalu. Někteří se prošli vesničkou a nakoupili bylinky, sýry, medy. Jiní si vyšli na kopec nebo do dolů na Ubánji.


V sobotu jsme se rozloučili s ,,Mevědem"  a celým Banátem. V maďarském městě Szegedu bylo v plánu navštávit lázně, ale bohužel měli zavřeno a tak jsme si prohlédli městečko. K večeru jsme vyjeli do Opavy.


Dojeli jsme v pořádku, fotky i video už visí na webu a DiBovi moc děkujeme za krásných deset dní! Jsi borec! ;-)